Dt 8,2-3.14b-16aPrvní čtení

Dal ti pokrm, který jsi neznal ani ty ani tvoji otcové.

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu: „Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh, čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, aby tě zkoušel, aby poznal, co je v tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. Pokořil tě, dal ti pocítit hlad a nasytil tě manou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst. Nezapomeň tedy na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vedl po velké a strašné poušti, kde byli ohniví hadi a štíři, po pustiny bez vody, který pro tebe vyvedl vodu z nejtvrdší skály, který tě sytil na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali.“

Žl 147,12-13.14-15.19-20Mezizpěv

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina! Nebo: Aleluja.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina,
chval svého Boha, Sióne,
že zpevnil závory tvých bran,
požehnal tvým synům v tobě.

Zjednal tvému území pokoj
a sytí tě jadrnou pšenicí.
Sesílá svůj rozkaz na zemi,
rychle běží jeho slovo.

Oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
Tak nejednal se žádným národem:
nesdělil jim svá přikázání.

1 Kor 10,16-17Druhé čtení

Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři! Kalich požehnání, který žehnáme - není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme - není to účast v Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě.

Mezi 2. čtení a zpěv před evangeliem se může vložit SEKVENCE Chval, Sióne, Spasitele ...; buď celá, nebo třeba jen od slov Chléb andělský...

SEKVENCE

Chval, Sióne, Spasitele,
chval Pastýře z duše celé
hymnami a písněmi.

Boha člověk nedochválí.
I nejodvážnější chvály
před ním úctou oněmí.

Budiž dán dík spravedlivý;
životodárný a živý
chléb dnes budiž oslaven.

Chléb, jejž u jednoho stolu
jedlo dvanáct apoštolů
z rukou Páně v onen den.

Plně, zvučně ať zní chvála,
jíž se duše rozjásala
vděkem k Bohu nad námi.

Dnes buď s láskou vzpomínáno,
jak poprvé bylo dáno
k hodům lásky pozvání.

Hostina nového Krále
novou smlouvou nenadále
končí provždy starý čas.

Místo stáří novost dýchá,
pravda pod lží neutichá,
noc ozářil prudký jas.

Kriste, slov tvých pamětlivi:
„Co já činím, čiňte i vy,“
památku tvou slavíme.

Dle tvé vůle k naší spáse
spočívá i oběť naše
ve chlebu a ve víně.

Křesťanům je pravda dána:
Chléb se stává tělem Pána,
víno jeho krví jest.

Duch nechápe, nevidí to,
co je živé víře vryto
nad řád běžných lidských cest.

Pod různými způsobami
v znameních skryt žije s námi
nejdražší dar na zemi.

Nápoj krve, pokrm těla,
v každém Krista plnost celá
přes dvě různá vzezření.

Vezmi z něho, bude celý.
Nezlomí se, nerozdělí,
nedotčen, ač přijímán.

Přijmeš ty a přijme jiný,
přijat ústy nesčetnými
trvá tak, jak byl nám dán.

Dobří, špatní přijímají,
úděl nestejný však mají,
život nebo prokletí.

Špatným smrt a dobrým žití,
hleď, jak různé mohou býti
plody téhož přijetí.

Když kněz svátost v rukou láme,
věř, že změna nenastane,
že i ve zlomečku máme
to, co celek ukrývá.

To jen tvářnost změnila se.
Svátost přetrvává v čase
v neměnné síle i kráse,
živá, věčná, zářivá.

* Chléb andělský dostáváme,
pokrm na cestu v něm máme,
jídlo Božím dětem dané,
chléb, jenž neháže se psům.

Chléb v obrazech zvěstovaný,
jako Izák v oběť daný,
Beránek obětovaný,
mana daná praotcům.

Pastýři náš, chlebe pravý,
smiluj se, vrať duším zdraví,
chraň nás, Pane obětavý,
dej nám poznat v světle slávy
věčný život v nebesích.

Všemohoucí, Svrchovaný,
kéž zasedneš k stolu s námi,
kéž jsme, Kriste milovaný,
spoludědici nazváni,
účastníky svatých tvých.

Jan 6,51Zpěv před evangeliem

Aleluja.

Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky.

Jan 6,51-58Evangelium

Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

1. preface o eucharistii

Eucharistie jako oběť a svátost

Pro večerní mši na Zelený čtvrtek; může se jí použít také o slavnosti Těla a krve Páně a ve votivních mších o eucharistii.

V: Pán s vámi.
O: I s tebou.
V: Vzhůru srdce.
O: Máme je u Pána.
V: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O: Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť on je náš kněz, pravý a věčný:
za naši spásu obětoval sám sebe,
jednou provždy vykonal oběť
a přikázal nám slavit její památku,
aby jeho tělo bylo chlebem našeho života
a kalich jeho krve byl odpuštěním našich hříchů.

A proto s andělskými sbory,
které stojí u tvého trůnu a ustavičně ti slouží,
a se všemi nebeskými zástupy
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:

Svatý, Svatý, Svatý...

Nevybraná eucharistická modlitba