7. Výběr mše a jejích částí

(editio typica tertia emendata 2008)

VII. kapitola - Výběr mše a jejích částí

352. Pastorační účinnost slavení mše se jistě zvýší, budou-li texty čtení, modliteb a zpěvů vhodně odpovídat, nakolik je to možné, potřebám účastníků a jejich duchovní připravenosti a schopnostem. Toho se může dosáhnout vhodným použitím mnohonásobné možnosti výběru, která je dále popsána.

Co se týče uspořádání mše, bude tedy kněz dbát spíše na společné duchovní dobro Božího lidu než na své sklony. Navíc ať pamatuje na to, že takový výběr se musí dělat ve svornosti s těmi, kdo mají na slavení nějaký podíl, a to v částech, které se jich přímo týkají; v žádném případě z toho nelze vylučovat věřící.

Poněvadž se nabízí mnohonásobná možnost výběru různých částí mše, je nutné, aby před začátkem bohoslužby jáhen, lektoři, žalmista, zpěvák, komentátor, schola, každý s ohledem na svou část, dobře věděli, kterého textu se v jejich případě má použít, a aby se nic neponechávalo náhodě. Harmonické uspořádání a vykonávání obřadů totiž velmi napomáhá disponovat věřící k účasti na eucharistii.

I. VÝBĚR MŠE

353. O slavnostech je kněz povinen řídit se kalendářem kostela, v němž slaví mši.

354. O nedělích, o adventních, vánočních, postních a velikonočních všedních dnech, o svátcích a závazných památkách:

a) slaví-li se mše s účastí lidu, ať se kněz řídí kalendářem kostela, v němž tuto mši slaví;

b) slaví-li se mše, které se účastní pouze jeden přisluhující, může si kněz zvolit buď kalendář kostela, anebo kalendář vlastní.

355. O nezávazných památkách:

a) V adventních všedních dnech od 17. do 24. prosince, ve dnech v oktávu Narození Páně a ve všedních dnech doby postní s výjimkou Popeleční středy a všedních dnů Svatého týdne se říká mše z příslušného liturgického dne; je-li však na ten den ve všeobecném kalendáři zapsána nezávazná památka, může se z ní vzít vstupní modlitba, není-li Popeleční středa nebo všední den Svatého týdne. Ve všedních dnech doby velikonoční se památky svatých mohou řádně slavit v plném rozsahu.

b) V adventních všedních dnech před 17. prosincem, ve všedních dnech doby vánoční od 2. ledna a ve všedních dnech doby velikonoční se může vybrat buď mše z příslušného všedního dne, nebo mše o světci nebo o jednom ze světců, jejichž památka na ten den připadá, nebo mše o některém světci zapsaném na ten den v martyrologiu.

c) Ve všedních dnech liturgického mezidobí se může vybrat buď mše z příslušného všedního dne, nebo mše z nezávazné památky, která na ten den připadá, nebo mše o některém světci zapsaném na ten den v martyrologiu, nebo mše za různé potřeby, nebo votivní.

Slaví-li kněz mši s účastí lidu, postará se, aby nevynechával častěji a bez dostatečného důvodu čtení určená v lekcionáři na jednotlivé všední dny: církev si totiž přeje, aby se věřícím poskytl bohatěji prostřený stůl Božího slova.

Z téhož důvodu bude brát s mírou mše za zemřelé: každá mše se totiž obětuje za živé i za zemřelé a vzpomínka na zemřelé je obsažena v eucharistické modlitbě.

Kde jsou však věřícím drahé některé nezávazné památky Panny Marie a svatých, ať se vyhoví oprávněné zbožnosti věřících.

Když je dána možnost vybírat mezi památkou zapsanou v kalendáři všeobecném a památkou uvedenou v kalendáři diecézním nebo řeholním, ať je podle tradice dána přednost, jsou-li jinak stejné podmínky, památce partikulární.

II. VÝBĚR ČÁSTÍ MŠE

356. Při výběru textů různých částí mše jak pro liturgické doby, tak o svatých ať se zachovávají následující normy.

Čtení

357. Pro neděle a slavnosti jsou určena tři čtení, totiž z Proroka, z Apoštola a z evangelia. Jimi Bůh vychovává křesťanský lid, aby viděl kontinuitu díla spásy podle obdivuhodného božského záměru. Je třeba používat právě tato čtení. V době velikonoční se podle tradice církve bere místo Starého zákona čtení ze Skutků apoštolů.

Pro svátky jsou určena dvě čtení. Je-li však svátek podle norem povýšen na slavnost, přidává se třetí čtení, které se bere ze společných textů.

O památkách svatých, pokud nemají čtení vlastní, se obvykle čtou čtení určená pro všední den. V některých případech jsou uvedena čtení příhodná, totiž taková, která osvětlují některý zvláštní aspekt duchovního života nebo činnosti světce. Použití těchto čtení není nutné, ledaže by to opravdu žádaly pastorační důvody.

358. V lekcionáři pro všední dny jsou uvedena čtení pro jednotlivé dny každého týdne po celý rok. Proto se tato čtení budou většinou brát ve dnech, pro které jsou určena, pokud na ně nepřipadne slavnost nebo svátek anebo památka, která má vlastní čtení z Nového zákona, totiž taková, v nichž je zmínka o oslavovaném světci.

Pokud se však někdy během týdne souvislé čtení přeruší pro nějakou slavnost, nějaký svátek nebo nějakou zvláštní oslavu, je knězi dána možnost, aby s přihlédnutím k uspořádání čtení celého týdne buď vynechané části spojil s jinými, nebo se rozhodl, kterým textům dát přednost před jinými.

Ve mších pro zvláštní shromáždění je knězi dána možnost vybrat ty texty, které jsou pro tuto zvláštní oslavu vhodnější, jen se musejí vybírat z textů schváleného lekcionáře.

359. Zvláštní výběr textů Písma svatého se dále nabízí v lekcionáři pro mše spojené s určitými obřady, při nichž se udělují některé svátosti nebo svátostiny, a pro mše slavené za různé potřeby.

Takové lekcionáře jsou sestaveny, aby byli věřící vyslechnutím vhodněji vybraného Božího slova přiváděni k plnějšímu chápání tajemství, jehož se účastní, a aby byli vychováváni k větší lásce k Božímu slovu.

Texty předčítané při bohoslužbě je tedy třeba určit se zřetelem jak na pastorační vhodnost, tak na možnosti výběru dané v této věci.

360. Někdy se nabízí delší a kratší forma téhož textu. Při výběru mezi těmito dvěma formami je třeba mít na zřeteli pastorační hledisko. Je třeba brát ohled na schopnost posluchačů naslouchat s užitkem četbě delší nebo kratší a na jejich schopnost vyslechnout ucelenější text doprovázený výkladem v homilii.

361. Je-li dána možnost volby mezi dvěma texty určenými pro některou příležitost nebo uvedenými nezávazně, bude třeba dbát na užitek účastníků — totiž na to, zda použít text snazší nebo vhodnější pro shromáždění, anebo zda opakovat či vynechat text, který je určen pro nějakou slavnost jako vlastní, ale jindy ho lze použít z pastoračních důvodů nezávazně.

To se může stát, když by se tentýž text měl číst znova v poměrně blízkých dnech, např. v neděli a následující všední den, anebo když by byla obava, aby některý text nevyvolal nějaké těžkosti v určitém shromáždění věřících. Při výběru textů Písma svatého je však třeba se vystříhat toho, aby byly některé jeho části vypouštěny trvale.

362. Kromě možností výběru některých vhodnějších textů, o nichž bylo pojednáno výše, se biskupským konferencím dává oprávnění, aby stanovily některé úpravy týkající se čtení, nastanou-li zvláštní okolnosti. Texty však musejí být vybírány z řádně schváleného lekcionáře.

Modlitby

363. Při každé mši, pokud není uvedeno jinak, se říkají modlitby vlastní této mši.

O památkách svatých se říká vstupní modlitba vlastní nebo, pokud není, z příslušných společných textů; modlitby nad dary a po přijímání, pokud nejsou vlastní, se mohou brát buď ze společných textů, nebo z všedního dne podle liturgické doby.

Ve všední dny liturgického mezidobí se kromě modliteb z předcházející neděle mohou brát buď modlitby z jiné neděle v mezidobí, nebo jedna z modliteb za různé potřeby, které jsou uvedeny v misálu. Vždy je pak dána možnost použít z těchto mší jen vstupní modlitbu.

Tím se poskytuje větší hojnost textů, které bohatěji živí modlitbu věřících.

V důležitějších dobách roku se toto přizpůsobení děje již modlitbami vlastními těmto liturgickým dobám, jak jsou pro jednotlivé všední dny uvedeny v misálu.

Eucharistická modlitba

364. Větší počet prefací, jimiž je Římský misál obohacen, má přispět k tomu, aby plněji vynikly motivy díkůčinění v eucharistické modlitbě a aby byly různé stránky tajemství spásy uvedeny v plnějším světle.

365. Výběr eucharistické modlitby z těch, které se nacházejí v mešním řádu, je vhodné řídit těmito normami:

a) První eucharistické modlitby neboli římského kánonu se může použít vždycky. Je vhodná zvláště ve dnech, pro které je určeno vlastní V tomto společenství, nebo ve mších, které mají vlastní Přijmi tedy, a také při bohoslužbách ke cti apoštolů a svatých, o nichž je v této eucharistické modlitbě zmínka; dále o nedělích, pokud se z pastoračních důvodů nedá přednost třetí eucharistické modlitbě.

b) Druhou eucharistickou modlitbu je pro její zvláštní rysy vhodnější brát ve dnech během týdne nebo za zvláštních okolností. Ačkoli má vlastní prefaci, může se použít i s jinými prefacemi, zvláště s těmi, které vyjadřují tajemství spásy souhrnně, jako např. s prefacemi obecnými. Slaví-li se mše za zemřelého, může se použít zvláštní vsuvky vložené na své místo, totiž před Pamatuj také.

c) Třetí eucharistická modlitba se může říkat s každou prefací. Přednostně se má užívat o nedělích a svátcích. Užije-li se tato eucharistická modlitba ve mších za zemřelé, může se použít zvláštní vsuvky za zemřelého, která se vřadí na své místo, totiž za slova Smiluj se nad svými rozptýlenými syny, abychom všichni byli jedno v tobě.

d) Čtvrtá eucharistická modlitba má neměnnou prefaci a podává obšírnější souhrn dějin spásy. Může se jí použít, nemá-li mše svou vlastní prefaci, a o nedělích v mezidobí. Do této eucharistické modlitby nelze vzhledem k její stavbě vkládat zvláštní vsuvku za zemřelého.

Zpěvy

366. Zpěvy uvedené v mešním řádu, např. Beránku Boží, není dovoleno nahrazovat jinými zpěvy.

367. Při výběru zpěvů mezi čteními a také zpěvu vstupního, k přípravě darů a k přijímání ať se zachovávají normy uvedené na příslušných místech (srov. č. 40–41, 47–48, 61–64, 74, 86–88).