6. Věci potřebné ke slavení mše

(editio typica tertia emendata 2008)

VI. kapitola - Věci potřebné k slavení mše

I. CHLÉB A VÍNO K SLAVENÍ EUCHARISTIE

319. Církev se řídila Kristovým příkladem a vždy používala k slavení hostiny Páně chléb a víno s vodou.

320. Chléb k slavení eucharistie musí být čistě pšeničný, nedávno pečený a podle starobylé tradice latinské církve nekvašený.

321. Zřetelnost znamení vyžaduje, aby látka k slavení eucharistie měla vzhled opravdového pokrmu. Eucharistický chléb, i když nekvašený a v tradiční podobě, má být takový, aby kněz při mši slavené s účastí lidu mohl hostii opravdu lámat na několik částí a aspoň některým věřícím je podat. Tím se však vůbec nevylučují malé hostie, když to vyžaduje počet těch, kdo přistupují ke svatému přijímání, a jiné pastorační důvody. Ale gesto lámání chleba — podle něho se v apoštolské době jednoduše označovala eucharistie — projeví smysl a důležitost znamení jednoty všech v jednom chlebě i znamení lásky jasněji, protože se mezi bratry rozděluje jeden chléb.

322. Víno k slavení eucharistie musí být z plodu révy (srov. Lk 22,18), přírodní a čisté, tj. nesmíšené s cizími látkami.

323. Velmi pečlivě je třeba dbát, aby chléb a víno určené k eucharistii byly uchovávány v bezvadném stavu, tj. musí se dbát, aby víno nezkyslo a chléb aby se nezkazil nebo příliš neztvrdl, takže by bylo těžké ho lámat.

324. Zpozoruje-li kněz po proměňování anebo při přijímání, že nebylo nalito víno, nýbrž voda, vyleje vodu do nějaké nádoby, do kalicha naleje víno s vodou, promění je pronesením té části zprávy o ustanovení, která se týká proměňování kalicha, aniž by musel znovu proměňovat chléb.

II. SAKRÁLNÍ VYBAVENÍ VŠEOBECNĚ

325. Jako při výstavbě kostelů, tak i pro veškeré sakrální vybavení církev připouští umění každého kraje a přijímá ty úpravy, které odpovídají svérázu a tradicím jednotlivých národů, jen když to dobře vyhovuje účelu, k němuž je toto sakrální vybavení určeno.

Také zde ať se pečlivě dbá na vznešenou jednoduchost, která se nejlépe snoubí s pravým uměním.

326. Při výběru materiálů pro sakrální vybavení se kromě těch tradičních mohou připustit také ty, které jsou v naší době považovány za ušlechtilé, jsou trvanlivé a dobře se hodí v sakrálnímu použití. Posoudí to biskupská konference jednotlivých krajů (srov. č. 390).

III. POSVÁTNÉ NÁDOBY

327. Mezi věcmi potřebnými k slavení mše zasluhují zvláštní úctu posvátné nádoby, především kalich a paténa — v nich se víno a chléb obětují a proměňují a z nich se přijímají.

328. Posvátné nádoby ať se zhotovují z ušlechtilého kovu. Jsou-li zhotoveny z kovu, který oxiduje nebo je méně ušlechtilý než zlato, mají se zpravidla uvnitř pozlatit.

329. Podle rozhodnutí biskupské konference, potvrzeného Apoštolským stolcem, se posvátné nádoby mohou zhotovovat také z jiných pevných materiálů, které jsou podle obecného úsudku v jednotlivých krajích pokládány za ušlechtilé, např. z ebenu nebo z jiných tvrdších dřev, jen když odpovídají sakrálnímu použití. V takovém případě ať mají vždy přednost materiály, které nelze snadno rozbít a nepodléhají zkáze. Platí to pro všechny nádoby určené pro uchovávání hostií, jako jsou paténa, ciborium, přenosná schránka, monstrance a podobné.

330. Kalichy a jiné nádoby určené pro krev Páně ať mají kupu zhotovenou z takového materiálu, který nevsakuje tekutinu. Nohu možno zhotovit z jiných pevných a důstojných materiálů.

331. K proměňování hostií je vhodné užívat jedné větší patény, na niž se klade chléb jak pro kněze a jáhna, tak pro ostatní přisluhující a věřící.

332. Je úkolem umělce dát posvátným nádobám takový tvar, který by odpovídal zvyklostem jednotlivých krajů, jen když jsou jednotlivé nádoby vhodné k liturgickému použití, k němuž jsou určeny, a zřetelně se liší od těch, které jsou určeny k všednímu použití.

333. Při žehnání posvátných nádob je třeba zachovat obřady předepsané v liturgických knihách.

334. Je třeba zachovat zvyk zřizovat v sakristii sakrárium, kam se vylévá voda použitá k umývání posvátných nádob a praní textilií (srov. č. 280).

IV. POSVÁTNÁ ROUCHA

335. V církvi, která je tělem Kristovým, nemají všechny údy stejný úkol. Tato rozdílnost úkolů při slavení eucharistie se navenek projevuje rozdílností posvátných rouch, která mají být znamením úkolu vlastního tomu kterému přisluhujícímu. Je třeba, aby tato posvátná roucha přispívala také ke kráse posvátné činnosti. Roucha, jichž užívají kněží, jáhni i přisluhující laici, je vhodné, dříve než začnou sloužit k liturgickému účelu, požehnat podle obřadu uvedeného v Římském rituálu.

336. Posvátným rouchem společným všem vysvěceným služebníkům a ustanoveným přisluhujícím kteréhokoli stupně je alba; má se kolem beder přepásat cingulem, pokud není zhotovena tak, že k tělu přiléhá i bez použití cingula. Před obléknutím alby je třeba vzít si humerál, jestliže alba nekryje běžné oblečení kolem krku. Má-li se užívat kazule nebo dalmatika, nebo když se podle norem použije jen štóly bez kazule či dalmatiky, nemůže se alba nahradit rochetou, ani obléká-li se na talár.

337. Vlastním rouchem celebrujícího kněze při mši a jiných posvátných činnostech, které se mší přímo souvisejí, není-li předepsáno něco jiného, je kazule neboli ornát; obléká se na albu a štólu.

338. Vlastním rouchem jáhna je dalmatika; obléká se na albu a štólu. Není-li však dalmatika k dispozici, nebo při menší slavnosti, nemusí se užívat.

339. Akolyté, lektoři a ostatní přisluhující laici mohou oblékat albu nebo jiné roucho, které v jednotlivých krajích právoplatně schválila biskupská konference (srov. č. 390).

340. Štólu nosí kněz kolem krku a vpředu visící přes prsa. Jáhen si klade štólu od levého ramene přes prsa k pravému boku a tam ji upevní.

341. Pluviál si bere kněz k průvodům a jiným posvátným činnostem podle vlastních rubrik jednotlivých obřadů.

342. Biskupské konference mohou určit a Apoštolskému stolci předložit úpravy týkající se střihu posvátných rouch, jak to odpovídá potřebám a zvyklostem jednotlivých krajů.

343. Ke zhotovení posvátných rouch se může použít, kromě tradičních materiálů, také přírodních tkanin vlastních tomu kterému místu a také tkanin umělých, které odpovídají důstojnosti posvátné činnosti a osoby. Posoudí to biskupská konference.

344. Krása a vznešenost každého roucha nespočívá v přemíře dodatečných ornamentů, ale v použitém materiálu a střihu. Ornamenty pak mají sestávat z námětů neboli obrazů či symbolů, které ukazují jejich posvátný účel; vyloučeny jsou ty, které jsou s posvátným účelem v rozporu.

345. Různost barev posvátných rouch má za cíl v průběhu liturgického roku i navenek účinněji vyjádřit jak vlastní ráz slavených tajemství víry, tak i smysl rozvíjejícího se křesťanského života.

346. Barvy posvátných rouch ať jsou zachovány podle tradičního způsobu použití:

a) Bílé barvy se používá při oficiích a mších doby velikonoční a vánoční; dále o bohoslužbách ke cti Páně, pokud nejsou o jeho utrpení, ke cti Panny Marie, svatých andělů, svatých, kteří nejsou mučedníky, o slavnostech Všech svatých (1. listopadu) a Narození svatého Jana Křtitele (24. června), o svátcích sv. Jana Evangelisty (27. prosince), Stolce svatého Petra (22. února) a Obrácení svatého Pavla (25. ledna).

b) Barvy červené se používá na Květnou neděli a na Velký pátek, o Seslání Ducha Svatého, při bohoslužbách o utrpení Páně, o svátcích apoštolů a evangelistů a při bohoslužbách ke cti svatých mučedníků.

c) Zelené barvy se používá při oficiích a mších v liturgickém mezidobí.

d) Fialové barvy se používá v době adventní a postní. Může se jí použít také při oficiích a mších za zemřelé.

e) Černé barvy se může použít, kde je to zvykem, při mších za zemřelé.

f) Růžové barvy se může použít, kde je to zvykem, o nedělích Gaudete (3. neděle adventní) a Laetare (4. neděle postní).

g) O slavnostnějších dnech se může použít svátečních nebo vznešenějších posvátných rouch, i když nejsou v barvě dne.

Biskupské konference však mohou, pokud jde o liturgické barvy, určit a Apoštolskému stolci předložit úpravy lépe odpovídající potřebám a svérázu národů.

347. Mše spojené s určitými obřady se konají v barvě vlastní nebo v bílé nebo sváteční; mše za různé potřeby ve vlastní barvě příslušného dne či doby nebo v barvě fialové, mají-li kající charakter, jako např. č. 31 [v této reedici č. 24], 33 [29], 38 [41]; votivní mše v barvě odpovídající nebo ve vlastní barvě příslušného dne či doby.

V. OSTATNÍ PŘEDMĚTY POUŽÍVANÉ V KOSTELE

348. Mimo posvátné nádoby a posvátná roucha, pro něž se vyžaduje zvláštní materiál, má být důstojné a účelné také ostatní vybavení, které je buď určeno k liturgickému použití, nebo se jakýmkoli jiným způsobem do kostela připouští.

349. Zvláštním způsobem je třeba pečovat, aby liturgické knihy, zvláště evangeliář a lekcionář, které jsou určeny k hlásání Božího slova, a proto se těší zvláštní úctě, byly při liturgickém úkonu opravdu znameními a symboly vyšších skutečností, tedy skutečně důstojné, vkusné a krásné.

350. Navíc je třeba věnovat veškerou péči tomu, co bezprostředně souvisí s oltářem a eucharistickým slavením, jako např. oltářnímu kříži a kříži, který se nosí v průvodu.

351. Pečlivá má být snaha, aby i ve věcech menšího významu byly vhodně zachovány umělecké požadavky a aby se vždy spojovala vznešená jednoduchost s čistotou.