4. Různé způsoby slavení mše
(editio typica tertia emendata 2008)
IV. kapitola - Různé způsoby slavení mše
112. Pro svůj význam má mít zajisté v místní církvi první místo mše, které předsedá biskup obklopený svým kněžstvem, jáhny a přisluhujícími laiky a které se plně a činně účastní svatý Boží lid. Tady se totiž obzvláště projevuje církev.
Při mši, kterou slaví biskup nebo které předsedá, aniž slaví eucharistii, se zachovávají normy uvedené v knize Caeremoniale Episcoporum.
113. Velký význam má i mše slavená nějakým společenstvím, zvláště farním, poněvadž představuje všeobecnou církev v určité době a na určitém místě, především při společné nedělní bohoslužbě.
114. Pokud jde o mše, které slaví některá společenství, zvláštní místo má mše konventní, protože je součástí denního oficia, a dále mše řečená »komunitní«. I když se tyto mše neliší od ostatních nějakým zvláštním způsobem slavení, je velice vhodné, aby se slavily se zpěvem, zvláště za plné účasti všech členů společenství, ať řeholníků, nebo kanovníků. Při takové mši má každý vykonávat úkol, který mu přísluší podle přijatého svěcení nebo přijaté služby. Proto všichni přítomní kněží, kteří z pastoračních důvodů nemusejí slavit mši svatou jednotlivě pro věřící, mají při ní, pokud je to možné, koncelebrovat. A kněží patřící k takovému společenství mohou konventní nebo »komunitní« mši koncelebrovat i v případě, že mají povinnost z pastoračních důvodů slavit téhož dne jednotlivě mši svatou pro věřící. Je totiž vhodnější, aby kněží přítomní při slavení eucharistie obvykle konali úkol odpovídající jejich svěcení, a účastnili se tedy jako koncelebranti, oblečeni v posvátná roucha. Jinak oblékají vlastní chórový oděv nebo superpelici na talár.
I. MŠE S ÚČASTÍ LIDU
115. Pod pojmem mše s účastí lidu se rozumí mše slavená za účasti věřících. Je dobré, aby se slavila, pokud je to možné, se zpěvem a s dostatečným počtem přisluhujících, zvláště o nedělích a zasvěcených svátcích. Může se však slavit i bez zpěvu a s jedním přisluhujícím.
116. Při každé mši, je-li přítomen jáhen, ať plní svůj úkol. Celebrujícímu knězi má obvykle přisluhovat akolyta, lektor a zpěvák. Obřad, který se popisuje dále, předpokládá i větší počet přisluhujících.
Co je třeba připravit
117. Oltář se pokryje alespoň jedním bílým plátnem. Na oltář nebo vedle oltáře se při každém slavení postaví alespoň dva svícny s rozžatými svícemi, ale může se užívat i čtyř nebo šesti svícnů, zejména při mši v neděli nebo zasvěcený svátek. Jestliže slaví mši diecézní biskup, užívá se sedmi svícnů. Dále má být na oltáři nebo blízko něho kříž s podobou ukřižovaného Krista. Svícny a kříž s podobou ukřižovaného Krista se mohou přinést při vstupním průvodu. Na oltář se může položit evangeliář odlišný od knihy s ostatními čteními, pokud se ovšem také nenese při vstupním průvodu.
118. Také se připraví:
a) u sedadla pro kněze: misál a případně kniha se zpěvy;
b) na ambonu: lekcionář;
c) na abaku: kalich, korporál, purifikatorium a podle potřeby pala; paténa, a je-li jich třeba, také ciboria; chléb pro přijímání předsedajícího kněze, jáhna, přisluhujících a lidu; konvičky s vínem a vodou, pokud to všechno věřící nepřinášejí v průvodu k přípravě darů; nádoba s vodou k posvěcení, pokud se koná obřad pokropení lidu; tácek užívaný při přijímání věřících; a věci nutné k umývání rukou.
Kalich je chvályhodné přikrýt vélem, které může být v barvě dne nebo bílé.
119. V sakristii se připraví posvátná roucha (srov. 337–341) pro kněze, jáhna a ostatní přisluhující podle toho, jakým způsobem bude mše slavena:
a) pro kněze: alba, štóla a kazule neboli ornát;
b) pro jáhna: alba, štóla a dalmatika (není-li však dalmatika k dispozici, nebo při menší slavnosti, nemusí se užívat);
c) pro ostatní přisluhující: alby nebo jiná právoplatně schválená roucha.
Všichni, kdo oblékají albu, použijí cingula a humerálu, ledaže to střih alby nevyžaduje.
Koná-li se na začátku průvod, připraví se také evangeliář; o nedělích a svátcích kaditelnice a loďka s kadidlem, pokud se užívá kadidlo; kříž, který má být nesen v průvodu, a svícny s rozžatými svícemi.
A) Mše bez jáhna
Úvodní obřady
120. Když se lid shromáždí, kněz a přisluhující oblečení v posvátná roucha přistupují k oltáři v tomto pořadí:
a) přisluhující s kouřící kaditelnicí, pokud se užívá kadidla;
b) přisluhující nesoucí rozžaté svíce a mezi nimi akolyta nebo jiný přisluhující s křížem;
c) akolyté a ostatní přisluhující;
d) lektor, který může nést poněkud pozdvižený evangeliář, nikoli však lekcionář;
e) kněz, který bude slavit tuto mši.
Používá-li se kadidla, dříve než průvod vyjde, kněz nasype kadidlo do kaditelnice a požehná znamením kříže; nic přitom neříká.
121. Zatímco se průvod ubírá k oltáři, zpívá se vstupní zpěv (srov. č. 47–48).
122. Když přijdou k oltáři, kněz a přisluhující udělají hlubokou úklonu.
Byl-li v průvodu nesen kříž s podobou ukřižovaného Krista, může se postavit vedle oltáře, aby posloužil jako oltářní kříž — ten však má být pouze jeden; jinak se odloží na důstojné místo. Svícny se umístí na oltář nebo vedle oltáře. Evangeliář je chvályhodné položit na oltář.
123. Kněz přistoupí k oltáři a uctí jej políbením. Potom kněz může okouřit kříž a oltář a přitom oltář obchází.
124. Po skončení tohoto obřadu jde k sedadlu. Po dokončení vstupního zpěvu, zatímco všichni stojí, znamenají se kněz i věřící znamením kříže. Kněz přitom říká: Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Lid odpoví: Amen.
Potom kněz obrácen k lidu rozpíná ruce a zdraví lid některým ze stanovených pozdravů. Kněz nebo někdo z přisluhujících může také stručně uvést věřící do mše toho dne.
125. Následuje úkon kajícnosti. Potom se zpívá nebo říká Kyrie, podle rubrik (srov. č. 52).
126. Při bohoslužbách, při kterých je to předepsáno, se zpívá nebo říká Sláva na výsostech Bohu (srov. č. 53).
127. Potom kněz vyzve lid k modlitbě — se sepjatýma rukama říká: Modleme se. Všichni společně s knězem se chvíli mlčky modlí. Potom kněz s rozpjatýma rukama říká vstupní modlitbu a po jejím ukončení lid zvolá: Amen.
Bohoslužba slova
128. Když skončí vstupní modlitba, všichni se posadí. Kněz může krátce uvést věřící do bohoslužby slova. Lektor jde k ambonu a z lekcionáře, který už tam byl položen přede mší, předčítá první čtení; všichni čtení naslouchají. Na konci lektor pronáší aklamaci: Slyšeli jsme slovo Boží, a všichni odpovídají: Bohu díky.
Podle vhodnosti může následovat krátká chvíle mlčení, aby všichni mohli rozjímat o tom, co vyslechli.
129. Potom žalmista nebo sám lektor pronáší verše žalmu a lid obvykle vkládá odpověď.
130. Je-li před evangeliem ještě druhé čtení, lektor je předčítá z ambonu, zatímco všichni naslouchají a nakonec odpovídají na aklamaci stejně, jak je uvedeno výše (srov. č. 128). Potom se může, podle vhodnosti, zachovat chvíle mlčení.
131. Pak všichni vstanou a zpívá se Aleluja nebo jiný zpěv, jak to vyžaduje liturgická doba (srov. č. 62–64).
132. Zatímco se zpívá Aleluja nebo jiný zpěv, kněz vkládá a požehná kadidlo, pokud se ho užívá. Potom s rukama sepjatýma a hluboce skloněn před oltářem potichu říká: Očisť mi srdce i ústa.
133. Potom vezme evangeliář, je-li na oltáři, a za přisluhujícími laiky, kteří mohou nést kaditelnici a svíce, jde k ambonu. Evangeliář nese poněkud pozdvižený. Všichni přítomní se obrátí k ambonu a projeví tak zvláštní úctu Kristovu evangeliu.
134. Na ambonu kněz otevře knihu a se sepjatýma rukama řekne: Pán s vámi — lid odpoví: I s tebou — a potom: Slova svatého evangelia, a přitom znamená křížem knihu a pak sebe na čele, ústech a prsou; spolu s ním se znamenají křížem i všichni ostatní. Lid zvolá: Sláva tobě, Pane. Kněz, používá-li se kadidla, knihu okouří (srov. č. 276–277). Potom čte evangelium a na konci pronáší aklamaci: Slyšeli jsme slovo Boží, a všichni odpovídají: Chvála tobě, Kriste. Kněz knihu políbí a řekne potichu: Radostná Boží zvěst.
135. Není-li přítomen lektor, čte všechna čtení i žalm sám kněz na ambonu. Tam také vkládá a požehná kadidlo, užívá-li se ho, a hluboce skloněn říká: Očisť mi srdce i ústa.
136. Kněz pronáší homilii stoje u sedadla nebo na samotném ambonu nebo případně z jiného vhodného místa; po jejím skončení se může zachovat chvíle mlčení.
137. Vyznání víry zpívá nebo říká kněz společně s lidem (srov. č. 68); všichni přitom stojí. Při slovech Skrze Ducha Svatého ... stal se člověkem se všichni hluboce skloní; o slavnosti Zvěstování a Narození Páně pokleknou.
138. Po vyznání víry kněz stojí u sedadla a se sepjatýma rukama krátce vyzve věřící k modlitbě přímluv. Potom zpěvák nebo lektor nebo někdo jiný z ambonu nebo z jiného vhodného místa obrácen k lidu pronáší jednotlivé úmysly; lid odpovídá prosbou, jak mu přísluší. Nakonec kněz s rozpjatýma rukama uzavře prosbu modlitbou.
Slavení eucharistie
139. Po skončení přímluv se všichni posadí a začíná zpěv k přípravě darů (srov. č. 74).
Akolyta nebo jiný přisluhující laik klade na oltář korporál, purifikatorium, kalich, palu a misál.
140. Je vhodné, aby se spoluúčast věřících projevila přinášením chleba a vína k slavení eucharistie nebo i jiných darů ve prospěch kostela a chudých.
Dary věřících přijímá kněz za pomoci akolyty nebo jiného přisluhujícího. Chléb a víno k eucharistii se přinesou k celebrantovi a ten je klade na oltář; ostatní dary se položí na jiné vhodné místo (srov. č. 73).
141. Kněz u oltáře vezme paténu s chlebem, drží ji oběma rukama poněkud pozdviženou nad oltářem a potichu říká: Požehnaný jsi, Hospodine. Potom paténu s chlebem položí na korporál.
142. Potom stojí kněz u strany oltáře a přitom nalévá do kalicha víno a trochu vody a potichu říká: Jako se tato voda spojuje. Vrátí se ke středu oltáře, drží kalich oběma rukama poněkud pozdvižený a potichu říká: Požehnaný jsi, Hospodine. Potom kalich položí na korporál, a pokud to uzná za potřebné, přikryje ho palou.
Jestliže se však zpěv k přípravě darů nezpívá ani nehrají varhany, může kněz při přípravě chleba a vína pronášet příslušný text požehnání nahlas a lid připojuje aklamaci: Požehnaný jsi, Bože, navěky.
143. Když postavil kalich na oltář, kněz hluboce skloněn potichu říká: S duší pokornou.
144. Potom, používá-li se kadidla, vloží ho do kaditelnice, mlčky ho požehná a okouří dary, kříž a oltář. Přisluhující se postaví u strany oltáře, okouří kněze a potom lid.
145. Po modlitbě S duší pokornou nebo po okuřování stojí kněz u strany oltáře, přisluhující mu lije vodu na ruce. Kněz si je umývá a potichu říká: Smyj ze mě, Bože.
146. Potom se vrátí ke středu oltáře; obrácen k lidu rozepne a sepne ruce a přitom vybídne lid k modlitbě: Modlete se, bratři. Lid vstane a odpoví: Ať ji přijme. Potom kněz s rozpjatýma rukama pronáší modlitbu nad dary. Na konci lid zvolá: Amen.
147. Pak kněz začne eucharistickou modlitbu. Podle rubrik (srov. č. 365) vybere jednu z těch, které jsou v Římském misálu nebo schválené Apoštolským stolcem. Eucharistická modlitba svou povahou vyžaduje, aby ji z moci svěcení pronášel jen sám kněz. Lid se však ke knězi přidává s vírou a mlčky a také vstupy, které jsou určeny v průběhu eucharistické modlitby: jsou to odpovědi v dialogu preface, Svatý, aklamace po proměňování a aklamace Amen po závěrečné doxologii a také další aklamace schválené biskupskou konferencí a potvrzené Svatým stolcem.
Je velmi vhodné, aby ty části eucharistické modlitby, které jsou opatřeny notami, kněz zpíval.
148. Na začátku eucharistické modlitby kněz rozepne ruce a zpívá nebo říká: Pán s vámi, a lid odpovídá: I s tebou. Při slovech Vzhůru srdce pozvedá ruce. Lid odpovídá: Máme je u Pána. Kněz s rozpjatýma rukama dodává: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci, a lid odpovídá: Je to důstojné a spravedlivé. Potom kněz s rozpjatýma rukama pokračuje v prefaci; po jejím skončení sepne ruce a spolu se všemi přítomnými zpívá nebo hlasitě říká: Svatý (srov. č. 79b).
149. Kněz pokračuje v eucharistické modlitbě podle rubrik, jak jsou uvedeny v jednotlivých eucharistických modlitbách.
Je-li celebrant biskup, v eucharistických modlitbách po slovech naším papežem N říká: se mnou, tvým služebníkem, nebo po slovech našeho papeže N říká: na mne, svého služebníka. Slaví-li však biskup mši mimo svou diecézi, po slovech naším papežem N přidává: s mým bratrem N, biskupem této diecéze, a se mnou, tvým služebníkem, nebo po slovech našeho papeže N přidává: na mého bratra N, biskupa této diecéze, a na mne, svého služebníka.
Jméno diecézního biskupa nebo toho, kdo je mu podle práva postaven naroveň, se vkládá takto: v jednotě s tvým služebníkem, naším papežem N, naším biskupem (nebo vikářem, prelátem, prefektem, opatem) N.
V eucharistické modlitbě se mohou uvádět také jména biskupa nástupce a pomocných biskupů, ne však jiných biskupů, kteří jsou snad přítomni. Má-li se jich jmenovat více, uvádějí se společně beze jména: s naším biskupem N a jeho pomocnými biskupy.
V každé jednotlivé eucharistické modlitbě se mají tyto formulace upravit s ohledem na gramatické normy.
150. Krátce před proměňováním může přisluhující upozornit věřící zazvoněním. Rovněž může zazvonit, způsobem v místě obvyklým, při každé ostenzi.
Užívá-li se kadidla, přisluhující okuřuje hostii a kalich, když jsou po proměňování ukazovány lidu.
151. Po proměňování, když kněz řekne: Tajemství víry, lid pokračuje aklamací a použije jeden z předepsaných textů.
Na konci eucharistické modlitby vezme kněz paténu s hostií a kalich, pozdvihne je a sám pronáší doxologii: Skrze něho. Lid na konci zvolá: Amen. Potom kněz postaví paténu a kalich na korporál.
152. Po skončení eucharistické modlitby kněz s rukama sepjatýma říká výzvu před modlitbou Páně a potom se ji s rozpjatýma rukama modlí spolu s lidem.
153. Po modlitbě Páně kněz s rozpjatýma rukama říká sám embolismus Vysvoboď nás; po jeho ukončení lid zvolá: Neboť tvé je království.
154. Potom kněz s rozpjatýma rukama hlasitě říká modlitbu Pane Ježíši Kriste, tys řekl. Po ní rozepne a sepne ruce a obrácen k lidu přitom zvěstuje pokoj slovy: Pokoj Páně ať zůstává vždycky s vámi. Lid odpoví: I s tebou. Potom, uzná-li to za vhodné, kněz dodá: Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje.
Kněz může dát pozdravení pokoje přisluhujícím, vždycky však zůstává v presbytáři, aby nenarušoval slavení mše; stejně tak, chce-li z rozumného důvodu dát pozdravení pokoje několika málo věřícím. Všichni si způsobem stanoveným biskupskou konferencí projevují navzájem lásku, společenství a pokoj. Při pozdravení pokoje se může říci: Pokoj s tebou, a odpovídá se: Amen.
155. Potom kněz vezme hostii, láme ji nad paténou, úlomek z ní vpustí do kalicha a potichu říká: Svátost Kristova těla. Přitom sbor a lid zpívají nebo říkají: Beránku Boží (srov. č. 83).
156. Potom kněz se sepjatýma rukama potichu říká modlitbu k přijímání: Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého nebo Pro tvou lásku tě prosím.
157. Po této modlitbě kněz poklekne, vezme hostii, která byla proměněna při téže mši, drží ji poněkud pozdviženou nad paténou nebo nad kalichem a říká obrácen k lidu: Hle, Beránek Boží, a spolu s lidem přidá: Pane, nezasloužím si.
158. Potom obrácen k oltáři kněz řekne potichu: Tělo Kristovo ať mě zachová k životu věčnému, a uctivě přijme tělo Kristovo. Potom vezme kalich, potichu řekne: Krev Kristova ať mě zachová k životu věčnému, a uctivě přijme krev Kristovu.
159. Když kněz přijímá svátost, začíná zpěv k přijímání (srov. č. 86).
160. Potom kněz vezme paténu nebo ciborium a přistoupí k přijímajícím, kteří přicházejí obvykle průvodem.
Není dovoleno, aby si věřící brali proměněný chléb a posvátný kalich sami, tím méně aby si je podávali mezi sebou z ruky do ruky. Věřící přijímají vkleče nebo vstoje, podle toho, jak to stanovila biskupská konference; přijímají-li vstoje, doporučuje se, aby před přijetím svátosti projevili úctu způsobem, který stanoví tytéž normy.
161. Podává-li se pouze pod způsobou chleba, kněz ukáže každému zvlášť poněkud pozdviženou hostii a říká: Tělo Kristovo. Přijímající odpoví: Amen, a přijme svátost do úst nebo, kde je to dovoleno, na ruku, podle vlastního rozhodnutí. Když přijímající dostane svatou hostii, hned ji celou sní.
Při přijímání pod obojí způsobou se zachová obřad popsaný na příslušném místě (srov. č. 284–287).
162. Při podávání svatého přijímání mohou knězi pomáhat jiní přítomní kněží. Nejsou-li k dispozici a počet přijímajících je příliš velký, může si kněz přizvat na pomoc mimořádné přisluhovatele, tj. řádně ustanoveného akolytu nebo i jiné věřící, kteří k tomu byli řádně pověřeni. V případě nutnosti může kněz vhodné věřící pověřit jednorázově.
Tito přisluhující nepřistupují k oltáři dříve, než kněz přijme, a nádobu se způsobami Nejsvětější eucharistie určenými pro podávání věřícím dostávají vždycky z ruky celebrujícího kněze.
163. Když podávání svatého přijímání skončí, zbude-li proměněné víno, vypije ho sám kněz hned všechno u oltáře; pokud však zbudou proměněné hostie, buď je přijme u oltáře, nebo je odnese na místo určené k uchovávání eucharistie.
Po návratu k oltáři kněz posbírá částečky, pokud se vyskytnou, a potom, stoje u oltáře nebo u abaku, očistí paténu nebo ciborium nad kalichem. Potom čistí kalich a říká přitom potichu: Přijetí svátosti tvého těla a krve, a vytře jej purifikatoriem. Očištěné nádoby, pokud se čistily u oltáře, odnáší přisluhující na abak. Nádoby k očištění, zvláště když je jich více, se mohou ponechat na korporálu vhodně přikryté na oltáři nebo na abaku a mohou se vyčistit hned po mši, když je propuštěn lid.
164. Kněz se pak může odebrat k sedadlu. Všichni mohou nějakou chvíli setrvat v posvátném mlčení nebo zpívat žalm či jiný chvalozpěv nebo hymnus (srov. č. 88).
165. Potom kněz vstoje obrácen k lidu u sedadla nebo u oltáře se sepjatýma rukama říká: Modleme se, a s rozpjatýma rukama říká modlitbu po přijímání. Před touto modlitbou se může zachovat krátká chvíle mlčení, jestliže nebyla už po přijímání. Na konci modlitby lid zvolá: Amen.
Závěrečné obřady
166. Po modlitbě po přijímání se mohou lidu, pokud je třeba, sdělit stručná oznámení.
167. Potom kněz s rozpjatýma rukama zdraví lid slovy: Pán s vámi, a lid mu odpovídá: I s tebou. Kněz znovu spíná ruce a hned pokládá levou ruku na prsa, pozdvihuje pravou a říká: Požehnej vás všemohoucí Bůh, dělá nad lidem znamení kříže a přitom říká: Otec i Syn i Duch Svatý. Všichni odpovídají: Amen.
V některých dnech a při některých příležitostech je podle rubrik toto požehnání rozšířené a vyjádřené modlitbou nad lidem nebo jinou slavnostnější formulí.
Biskup žehná příslušnou formulí a znamení kříže přitom nad lidem dělá třikrát.
168. Hned po požehnání kněz se sepjatýma rukama dodá: Jděte ve jménu Páně; a všichni odpovědí: Bohu díky.
169. Potom kněz uctí oltář obvykle políbením, s přisluhujícími laiky se oltáři hluboce ukloní a spolu s nimi odchází.
170. Jestliže po mši následuje nějaký liturgický úkon, vynechávají se závěrečné obřady, tj. pozdrav, požehnání a propuštění.
B) Mše s jáhnem
171. Když je slavení eucharistie přítomen jáhen, oblečen v posvátná roucha ať vykonává svou službu. Jáhen:
a) přisluhuje knězi a chodí po jeho boku;
b) u oltáře přisluhuje jak u kalicha, tak u knihy;
c) čte evangelium a na pokyn celebrujícího kněze může mít homilii (srov. č. 66);
d) vhodnými pokyny řídí věřící lid a přednáší úmysly v přímluvách;
e) pomáhá celebrujícímu knězi při podávání svatého přijímání a čistí a urovnává posvátné nádoby;
f) když je to třeba, koná povinnosti ostatních přisluhujících, není-li nikdo z nich přítomen.
Úvodní obřady
172. Jáhen nese poněkud pozdvižený evangeliář a jde k oltáři před knězem; jinak chodí po jeho boku.
173. Nese-li evangeliář, po příchodu k oltáři nedělá úklonu, přistoupí k němu, položí na něj evangeliář a zároveň s knězem uctí oltář políbením.
Pokud však evangeliář nenese, dělá před oltářem obvyklým způsobem spolu s knězem hlubokou úklonu a spolu s ním uctí oltář políbením.
Konečně, užívá-li se kadidla, přisluhuje knězi při vkládání kadidla a při okuřování kříže a oltáře.
174. Po okouření oltáře jde zároveň s knězem k sedadlu a tam se postaví po jeho boku, aby posloužil, když je to třeba.
Bohoslužba slova
175. Zatímco se zpívá Aleluja nebo jiný zpěv, přisluhuje jáhen knězi při vkládání kadidla, pokud se ho používá, a potom hluboce skloněn před knězem žádá o požehnání a tlumeným hlasem říká: Prosím o požehnání. Kněz mu žehná slovy: Ať ti Bůh očistí srdce. Jáhen se znamená znamením kříže a odpoví: Amen. Potom bere s úklonou oltáři evangeliář, který je na oltáři položen, a knihu poněkud pozdviženou nese k ambonu; před ním jdou turiferář s kouřící kaditelnicí a přisluhující s rozžatými svícemi. Tam se sepjatýma rukama pozdraví lid slovy: Pán s vámi, a potom říká: Slova svatého evangelia, přitom znamená palcem knihu a pak sebe na čele, ústech a prsou, okouří knihu a čte evangelium. Po přečtení zvolá: Slyšeli jsme slovo Boží, a všichni odpovídají: Chvála tobě, Kriste. Potom knihu políbí, říká potichu: Radostná Boží zvěst, a vrací se ke knězi.
Přisluhuje-li jáhen biskupovi, donese knihu k políbení jemu, nebo ji políbí sám a potichu říká: Radostná Boží zvěst. Při slavnostnějších příležitostech, podle vhodnosti, uděluje biskup evangeliářem lidu požehnání.
Nakonec se evangeliář může odnést na abak nebo na jiné vhodné a důstojné místo.
176. Není-li přítomen jiný vhodný lektor, přednáší jáhen také ostatní čtení.
177. Po úvodní výzvě kněze přednáší jáhen, obvykle z ambonu, jednotlivé úmysly přímluv.
Slavení eucharistie
178. Po skončení přímluv, zatímco kněz zůstává u sedadla, jáhen za pomoci akolyty připravuje oltář; péče o posvátné nádoby je však vyhrazena jemu. Přisluhuje též knězi při přejímání darů, které přinášejí zástupci lidu. Potom podá knězi paténu s chlebem k proměnění, nalévá víno a trochu vody do kalicha a přitom potichu říká: Jako se tato voda, a potom podá kalich knězi. Tuto přípravu kalicha může vykonat i u abaku. Užívá-li se kadidla, přisluhuje knězi při okuřování darů, kříže a oltáře; a potom buď on, nebo akolyta okouří kněze a lid.
179. Během eucharistické modlitby stojí jáhen poblíž kněze poněkud za ním, aby v případě potřeby posloužil u kalicha nebo u misálu.
Od epikléze až do ostenze kalicha jáhen obvykle stále klečí. Je-li přítomno více jáhnů, může jeden z nich před proměňováním vložit kadidlo do kaditelnice a při ostenzi hostii a kalich okuřovat.
180. Při závěrečné doxologii eucharistické modlitby stojí po boku kněze a drží pozdvižený kalich, zatímco kněz pozdvihne paténu s hostií, dokud lid neřekne: Amen.
181. Když kněz řekl modlitbu před pozdravením pokoje a výzvu Pokoj Páně ať zůstává vždycky s vámi a lid odpověděl: I s tebou, jáhen, je-li to vhodné, vyzve k vzájemnému pozdravení pokoje a se sepjatýma rukama a obrácen k lidu přitom říká: Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje. Sám toto pozdravení přijímá od kněze a může je dát ostatním přisluhujícím ve své blízkosti.
182. Po přijímání kněze přijímá jáhen pod obojí způsobou od kněze a potom knězi pomáhá při podávání lidu. Podává-li se pod obojí způsobou, dává přijímajícím kalich, a když podávání skončí, sám z něho hned u oltáře vypije s úctou všechnu zbývající krev Kristovu; je-li třeba, pomohou mu jiní jáhni a kněží.
183. Po skončení podávání se jáhen vrací s knězem k oltáři, posbírá částečky, pokud se vyskytnou, a potom odnáší kalich a ostatní posvátné nádoby na abak, kde je očistí a obvykle urovná. Kněz se mezitím odebere k sedadlu. Je však možné ponechat tyto nádoby vhodně zakryté na korporálu na abaku a vyčistit je hned po mši po propuštění lidu.
Závěrečné obřady
184. Po modlitbě po přijímání může jáhen, pokud je třeba, sdělit lidu stručná oznámení, nechce-li je radši sdělit kněz sám.
185. Jestliže se použije modlitba nad lidem nebo slavnostní požehnání, jáhen říká: Skloňte se před Bohem a přijměte požehnání. Když kněz udělí požehnání, jáhen, se sepjatýma rukama a obrácen k lidu, propouští lid: Jděte ve jménu Páně.
186. Potom spolu s knězem uctí oltář políbením, udělá hlubokou úklonu a odchází stejným způsobem, jako přišel.
C) Úkoly akolyty
187. Úkoly, které může konat akolyta, jsou různé; mnohé z nich je někdy třeba konat ve stejnou chvíli. Je proto dobré vhodně tyto úkoly rozdělit mezi několik akolytů. Je-li však přítomen pouze jeden akolyta, vykonává sám to, co je důležitější, a ostatní úkoly se rozdělí mezi více přisluhujících.
Úvodní obřady
188. Při příchodu k oltáři může nést kříž uprostřed dvou přisluhujících s rozžatými svícemi. Když přijde k oltáři, postaví kříž u oltáře, aby byl oltářním křížem, nebo ho uloží na důstojné místo. Potom zaujme své místo v presbytáři.
189. Během celé bohoslužby má akolyta přistupovat ke knězi nebo jáhnovi, kdykoli je třeba držet jim knihu anebo pomoci s něčím jiným potřebným. Je proto vhodné, aby, pokud je to možné, zaujal takové místo, odkud by mohl svou službu co nejlépe plnit, ať u sedadla, nebo u oltáře.
Slavení eucharistie
190. Není-li přítomen jáhen, po přímluvách, zatímco kněz zůstává u sedadla, položí akolyta na oltář korporál, purifikatorium, kalich, palu a misál. Potom, je-li třeba, pomáhá knězi při přejímání darů lidu, a když je to vhodné, přináší k oltáři chléb a víno a podává je knězi. Používá-li se kadidla, předává knězi kaditelnici a přisluhuje mu při okuřování darů, kříže a oltáře. Potom okouří kněze a lid.
191. Řádně ustanovený akolyta může, je-li to nutné, pomáhat knězi jako mimořádný přisluhovatel při podávání svatého přijímání. Podává-li se pod obojí způsobou, dává akolyta, není-li přítomen jáhen, přijímajícím kalich nebo ho drží, podává-li se namáčením.
192. Po skončení podávání pomáhá řádně ustanovený akolyta knězi nebo jáhnovi očistit a urovnat posvátné nádoby. Pokud ovšem není přítomen jáhen, odnese řádně ustanovený akolyta posvátné nádoby na abak a tam je obvyklým způsobem vyčistí, utře a urovná.
193. Po skončení mše akolyta a ostatní přisluhující spolu s jáhnem a knězem odcházejí průvodem do sakristie, stejným způsobem a v pořadí, jak přišli.
D) Úkoly lektora
Úvodní obřady
194. Při příchodu k oltáři, není-li přítomen jáhen, může lektor, oblečen do schváleného roucha, nést poněkud pozdvižený evangeliář — tehdy jde před knězem, jinak s ostatními přisluhujícími.
195. Po příchodu k oltáři udělá spolu s ostatními hlubokou úklonu. Nese-li evangeliář, přistoupí k oltáři a evangeliář na něj položí. Potom spolu s ostatními přisluhujícími zaujme své místo v presbytáři.
Bohoslužba slova
196. Čte z ambonu čtení, která jsou před evangeliem; není-li přítomen žalmista, může přednášet také responsoriální žalm po prvním čtení.
197. Není-li přítomen jáhen, může lektor po úvodní výzvě kněze pronášet z ambonu úmysly přímluv.
198. Nezpívá-li se vstupní zpěv nebo zpěv k přijímání a ani věřící neříkají společně antifony uvedené v misálu, může je ve vhodnou chvíli pronášet lektor (srov. č. 48, 87).
II. KONCELEBROVANÁ MŠE
199. Koncelebrace velmi vhodně projevuje jednotu kněžství a oběti a také celého Božího lidu a je samotným obřadem předepsána: při svěcení biskupa a kněží, při žehnání opata a při mši při svěcení olejů.
Pokud prospěch věřících nežádá něco jiného nebo nenabádá jinak, doporučuje se:
a) při večerní mši na památku Večeře Páně;
b) při mši na koncilech, při setkáních biskupů a na synodách;
c) při konventní mši a při hlavní mši v kostelích a kaplích;
d) při mši u příležitosti jakýchkoli setkání kněží jak světských, tak řeholních.
Každý kněz však může slavit eucharistii jednotlivě, nikoli však v době, kdy je v témž kostele nebo kapli koncelebrace. Konat bohoslužbu jednotlivě však není dovoleno na Zelený čtvrtek při mši na památku Večeře Páně a při mši velikonoční vigilie.
200. Kněží na cestách ať jsou ochotně přijímáni ke koncelebrování eucharistie, lze-li prokázat, že jsou to kněží.
201. Kde je velký počet kněží, může se koncelebrace konat i vícekrát téhož dne, kde k tomu nabádá nezbytnost nebo pastorační prospěch; musí však časově následovat za sebou anebo na různých posvátných místech.
202. Biskup má podle práva řídit řád koncelebrace ve všech kostelích a kaplích své diecéze.
203. Zvláště je si třeba vážit koncelebrace, při níž kněží patřící do diecéze koncelebrují s vlastním biskupem: při stacionární mši, zejména o slavnostnějších dnech liturgického roku, při mši spojené se svěcením nového biskupa diecéze nebo jeho biskupa nástupce nebo pomocného biskupa, při mši při svěcení olejů, při večerní mši na památku Večeře Páně, při oslavách svatého zakladatele místní církve nebo patrona diecéze, při biskupových výročích, jakož i při synodě nebo pastorační vizitaci.
Z téhož důvodu se koncelebrace doporučuje, kdykoli se scházejí kněží s vlastním biskupem, ať už při duchovních cvičeních, anebo při jiných setkáních. V takových případech se ještě zřetelněji projevuje znamení jednoty kněžství a církve, které je vlastní každé koncelebraci.
204. Ze zvláštního důvodu — pro význam obřadu nebo při slavnostní příležitosti — je dána možnost slavit mši nebo koncelebrovat týž den víckrát, a to v těchto případech:
a) Když někdo slavil nebo koncelebroval ve čtvrtek Svatého týdne při mši při svěcení olejů, může slavit nebo koncelebrovat i večerní mši na památku Večeře Páně.
b) Když někdo slavil nebo koncelebroval mši velikonoční vigilie, může slavit nebo koncelebrovat druhou mši v den slavnosti Zmrtvýchvstání Páně.
c) O slavnosti Narození Páně mohou všichni kněží slavit nebo koncelebrovat tři mše, pokud se slaví v dobu k tomu určenou.
d) V den Vzpomínky na všechny věrné zemřelé mohou všichni kněží slavit nebo koncelebrovat tři mše, pokud je to v rozdílnou dobu a dodrží, co je stanoveno ohledně intence při druhé a třetí mši.
e) Když někdo koncelebruje na synodě a při pastorační vizitaci s biskupem nebo jeho zástupcem anebo při jakýchkoli kněžských setkáních, může slavit další mši pro věřící. Obdobně to platí, při zachování platných předpisů, i pro shromáždění řeholníků.
205. Při každém způsobu slavení je koncelebrovaná mše uspořádána podle společně zachovávaných norem (srov. č. 112–198); je však třeba zachovat nebo změnit, co je vyloženo dále.
206. Pokud mše už začala, nikdo ať nikdy nepřistupuje ke koncelebraci a není k ní ani připuštěn.
207. V presbytáři se připraví:
a) sedadla a texty pro koncelebrující kněze;
b) na abaku: dostatečně velký kalich nebo více kalichů.
208. Není-li přítomen jáhen, plní jemu vlastní úkoly někteří z koncelebrantů.
Nejsou-li přítomni ani ostatní přisluhující, mohou se jim vlastní části svěřit jiným vhodným věřícím; jinak je vykonávají někteří z koncelebrantů.
209. Koncelebranti oblečou v sakristii nebo na jiném vhodném místě posvátná roucha, jako když slaví mši jednotlivě. V odůvodněných případech, např. pro větší počet koncelebrujících a nedostatek parament, nemusejí mít koncelebranti kazuli neboli ornát, postačí štóla na albě. Hlavní celebrant obléká kazuli vždycky.
Úvodní obřady
210. Když je vše řádně připraveno, koná se obvykle průvod kostelem k oltáři. Koncelebrující kněží jdou před hlavním celebrantem.
211. Když dojdou k oltáři, koncelebranti i hlavní celebrant udělají hlubokou úklonu, uctí oltář políbením a jdou k sedadlu, které jim bylo určeno. Hlavní celebrant, uzná-li to za vhodné, okouří kříž a oltář, a potom jde k sedadlu.
Bohoslužba slova
212. Při bohoslužbě slova koncelebranti zůstávají na svých místech a sedají si a vstávají stejně jako hlavní celebrant.
Když začne Aleluja, všichni vstanou, kromě biskupa, který mlčky vkládá kadidlo a žehná jáhnovi nebo, není-li přítomen jáhen, koncelebrantovi, který bude číst evangelium. Předsedá-li koncelebraci kněz, koncelebrant, který má číst evangelium v nepřítomnosti jáhna, hlavního celebranta o požehnání nežádá ani ho nepřijímá.
213. Homilii má obvykle hlavní celebrant, nebo jeden z koncelebrantů.
Slavení eucharistie
214. Přípravu darů (srov. č. 139–146) vykonává hlavní celebrant, ostatní koncelebranti zůstávají na svých místech.
215. Když hlavní celebrant řekne modlitbu nad dary, koncelebranti přistoupí k oltáři a postaví se kolem oltáře tak, aby nepřekáželi konání obřadů, aby věřícím umožnili dobře sledovat posvátnou činnost a aby nepřekáželi ani jáhnovi, když má při své službě přistupovat k oltáři.
Jáhen ať koná svou službu poblíž oltáře, a když je třeba, poslouží u kalicha a misálu. Stojí však pokud možno poněkud vzadu za koncelebrujícími kněžími, kteří se postaví kolem hlavního celebranta.
Přednes eucharistické modlitby
216. Prefaci zpívá nebo říká hlavní celebrující kněz sám. Svatý zpívají nebo recitují všichni koncelebranti společně s lidem a scholou.
217. Po zpěvu Svatý pokračují koncelebrující kněží v eucharistické modlitbě způsobem, jak je popsáno dále. Gesta dělá hlavní celebrant sám, pokud není uvedeno jinak.
218. Části, které pronášejí všichni koncelebranti společně, zvláště pak slova proměňování, která mají povinnost pronášet všichni, je třeba při recitaci říkat tak, aby hlas hlavního celebranta bylo zřetelně slyšet. Proto je koncelebranti pronášejí tlumeným hlasem. Tak totiž lid snáze vnímá slova textu.
Ty části, které mají všichni koncelebranti pronášet společně a které jsou v misále opatřeny notami, je chvályhodné zpívat.
První eucharistická modlitba neboli římský kánon
219. V první eucharistické modlitbě neboli římském kánonu říká slova Proto skrze Ježíše Krista hlavní celebrant sám s rozpjatýma rukama.
220. Prosby Pamatuj, Bože a V tomto společenství je vhodné svěřit někomu z koncelebrujících kněží; ten je přednáší sám nahlas a s rozpjatýma rukama.
221. Přijmi tedy milostivě říká opět hlavní celebrant sám s rozpjatýma rukama.
222. Od Učiň, Bože, ty sám až do V pokoře tě prosíme dělá gesta hlavní celebrant a všichni koncelebranti pronášejí všechno společně takto:
a) Učiň, Bože, ty sám s rukama vztaženýma směrem k darům;
b) Neboť on večer a Po večeři se sepjatýma rukama;
c) slova Páně, pokud se to zdá být vhodné, s pravou rukou vztaženou k chlebu a kalichu; při ostenzi pak pohlížejí na hostii a kalich a potom se hluboce ukloní;
d) Proto na památku a Shlédni s rozpjatýma rukama;
e) V pokoře tě prosíme skloněni a se sepjatýma rukama až ke slovům účast na tomto oltáři, potom se vzpřímí a při slovech naplň veškerým nebeským požehnáním se znamenají křížem.
223. Prosby Pamatuj také a I nám hříšníkům je vhodné svěřit někomu z koncelebrantů; ten je přednáší sám nahlas a s rozpjatýma rukama.
224. Při slovech I nám hříšníkům se všichni koncelebranti bijí v prsa.
225. Neboť skrze něho říká pouze hlavní celebrant.
Druhá eucharistická modlitba
226. Ve druhé eucharistické modlitbě Vpravdě jsi svatý pronáší hlavní celebrant sám s rozpjatýma rukama.
227. Od Proto prosíme až do A v pokoře tě prosíme pronášejí všichni koncelebranti všechno společně takto:
a) Proto prosíme s rukama vztaženýma směrem k darům;
b) Neboť on a Po večeři se sepjatýma rukama;
c) slova Páně, pokud se to zdá vhodné, pronášejí s pravou rukou vztaženou k chlebu a kalichu; při ostenzi pohlížejí na hostii a kalich a potom se hluboce ukloní;
d) Proto konáme a A v pokoře tě prosíme s rozpjatýma rukama.
228. Prosby za živé Pamatuj, Bože i za zemřelé Pamatuj také je vhodné svěřit někomu z koncelebrantů; ten je přednáší sám nahlas a s rozpjatýma rukama.
Třetí eucharistická modlitba
229. Ve třetí eucharistické modlitbě Vpravdě jsi svatý pronáší pouze hlavní celebrant s rozpjatýma rukama.
230. Od Proto tě, Otče až do Shlédni na oběť pronášejí všichni koncelebranti všechno společně takto:
a) Proto tě, Otče s rukama vztaženýma směrem k darům;
b) V noci, kdy se za nás vydal a Po večeři se sepjatýma rukama;
c) slova Páně, pokud se to zdá vhodné, pronášejí s pravou rukou vztaženou k chlebu a kalichu; při ostenzi pohlížejí na hostii a kalich a potom se hluboce ukloní;
d) Proto na památku a Shlédni na oběť s rozpjatýma rukama.
231. Prosby Skrze něho, Pro tuto oběť a Přivítej ve svém je vhodné svěřit někomu z koncelebrantů; ten je přednáší sám nahlas a s rozpjatýma rukama.
Čtvrtá eucharistická modlitba
232. Ve čtvrté eucharistické modlitbě od Děkujeme ti až do všechno naplňuje a posvěcuje pronáší pouze hlavní celebrant s rozpjatýma rukama.
233. Od Proto tě, Otče až do Shlédni, dobrotivý Otče pronášejí všichni koncelebranti všechno společně takto:
a) Proto tě, Otče s rukama vztaženýma k darům;
b) Když přišla hodina a Také vzal kalich se sepjatýma rukama;
c) slova Páně, pokud se to zdá vhodné, pronášejí s pravou rukou vztaženou k chlebu a kalichu; při ostenzi pohlížejí na hostii a kalich a potom se hluboce ukloní;
d) Proto konáme a Shlédni, dobrotivý Otče s rozpjatýma rukama.
234. Prosby A ještě, Bože, prosíme a A nám všem je vhodné svěřit někomu z koncelebrantů; ten je přednáší sám nahlas a s rozpjatýma rukama.
235. Při přednesu dalších eucharistických modliteb schválených Apoštolským stolcem ať se dodržují normy stanovené pro každou z nich.
236. Závěrečnou doxologii eucharistické modlitby pronáší pouze hlavní celebrující kněz, případně spolu s ostatními koncelebranty, nikoli však věřící.
Obřad přijímání
237. Potom hlavní celebrant se sepjatýma rukama říká výzvu před modlitbou Páně a po ní s rukama rozpjatýma společně s ostatními koncelebranty, kteří přitom mají také rozpjaté ruce, a s lidem modlitbu Páně.
238. Vysvoboď nás říká pouze hlavní celebrant s rozpjatýma rukama. Všichni koncelebranti společně s lidem pronášejí závěrečnou aklamaci: Neboť tvé je království.
239. Po výzvě jáhna nebo, není-li přítomen jáhen, jednoho z koncelebrantů Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje si všichni navzájem dávají pozdravení pokoje. Ti, kdo jsou blíže hlavnímu celebrantovi, dostávají od něho pozdravení pokoje dříve než jáhen.
240. Zatímco se pronáší Beránku Boží, jáhni nebo někteří z koncelebrantů mohou pomoci hlavnímu celebrantovi při lámání hostií pro přijímání koncelebrantů i lidu.
241. Po smíšení říká pouze hlavní celebrant se sepjatýma rukama potichu modlitbu Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého nebo Pro tvou lásku.
242. Po modlitbě před přijímáním hlavní celebrant poklekne a odstoupí poněkud dozadu. Koncelebranti jeden za druhým přistupují ke středu oltáře, pokleknou a s uctivostí si z oltáře berou tělo Kristovo. Drží je v pravé ruce, levou ruku podloží zespodu a vracejí se na svá místa. Koncelebranti však mohou zůstat na svých místech a brát si tělo Kristovo z patény, s kterou hlavní celebrant nebo jeden či několik koncelebrantů obcházejí; anebo si také koncelebranti paténu postupně podávají.
243. Hlavní celebrant potom vezme hostii, která byla proměněna při téže mši, drží ji poněkud pozdviženou nad paténou nebo nad kalichem a říká obrácen k lidu: Hle, Beránek Boží. Pokračuje pak s koncelebranty a s lidem slovy Pane, nezasloužím si.
244. Potom hlavní celebrant obrácen k oltáři říká potichu: Tělo Kristovo ať mě zachová k životu věčnému, a uctivě přijme tělo Kristovo. Podobně činí koncelebranti, přijímání si podávají sami. Po nich přijímá tělo a krev Páně od hlavního celebranta jáhen.
245. Krev Páně se může přijímat buď přímo pitím z kalicha, nebo namáčením, nebo trubičkou, nebo lžičkou.
246. Jestliže se přijímá pitím přímo z kalicha, může se použít jednoho z těchto způsobů:
a) Hlavní celebrant, který stojí u středu oltáře, vezme kalich a potichu říká: Krev Kristova ať mě zachová k životu věčnému, přijme trochu krve a předá kalich jáhnovi nebo koncelebrantovi. Potom podává přijímání věřícím (srov. č. 160–162).
Koncelebranti jeden za druhým nebo po dvou, užívá-li se dvou kalichů, přistupují k oltáři, pokleknou, přijmou krev, otřou okraj kalicha a vracejí se ke svému sedadlu.
b) Hlavní celebrant přijímá krev Páně obvykle u středu oltáře.
Koncelebranti mohou přijímat krev Páně na svých místech a pít z kalicha podávaného jáhnem nebo jedním z koncelebrantů, anebo podávají kalich jeden druhému. Kalich vždy otře buď ten, kdo pil, nebo ten, kdo kalich podává. Po přijímání se jednotlivě vracejí k svému sedadlu.
247. Jáhen uctivě přijme u oltáře všechnu zbývající Kristovu krev; je-li třeba, pomohou mu někteří z koncelebrantů; potom odnese kalich na abak a tam jej buď on sám, anebo řádně ustanovený akolyta obvyklým způsobem očistí, vytře a urovná (srov. č. 183).
248. Přijímání koncelebrantů se může uspořádat také tak, že každý z nich přijme u oltáře tělo a hned potom i krev Páně.
V tomto případě hlavní celebrant obvyklým způsobem přijímá pod obojí způsobou (srov. č. 158); zachová však přitom obřad zvolený pro přijímání z kalicha v tom kterém případě a ostatní ho v tom následují.
Po přijímání hlavního celebranta se kalich postaví na stranu oltáře na jiný korporál. Koncelebranti jeden za druhým přistupují ke středu oltáře, pokleknou a přijmou tělo Páně; potom přejdou ke straně oltáře a přijímají krev Páně, a to obřadem zvoleným pro přijímání z kalicha, jak bylo řečeno výše.
Způsob přijímání jáhna i čištění kalicha zůstávají stejné jako výše.
249. Mají-li koncelebranti přijímat namáčením, hlavní celebrant přijímá tělo a krev Páně obvyklým způsobem, dává však pozor, aby v kalichu zůstalo dost krve k přijímání koncelebrantů. Potom jáhen nebo jeden z koncelebrantů umístí vhodně kalich buď ve středu oltáře, nebo na straně na jiný korporál, spolu s paténou s úlomky hostie.
Koncelebranti přistupují jeden za druhým k oltáři, pokleknou, vezmou úlomek hostie, zčásti ho namočí v kalichu, přidrží si purifikatorium pod ústy a namočený úlomek přijmou; pak se vracejí na svá místa jako na začátku mše.
Namočením přijímá i jáhen; koncelebrantovi, který mu říká: Tělo Kristovo a krev Kristova, odpoví: Amen. Jáhen pak u oltáře přijme zbytek krve; je-li třeba, pomohou mu někteří z koncelebrantů; potom odnáší kalich na abak a tam ho buď on sám, anebo řádně ustanovený akolyta obvyklým způsobem očistí, vytře a urovná.
Závěrečné obřady
250. Všechno ostatní až do konce mše koná hlavní celebrant obvyklým způsobem (srov. č. 166–168) a koncelebranti zůstávají u svých sedadel.
251. Před odchodem od oltáře se koncelebranti oltáři hluboce ukloní. Hlavní celebrant s jáhnem uctí oltář obvykle políbením.
III. MŠE, KTERÉ SE ÚČASTNÍ POUZE JEDEN PŘISLUHUJÍCÍ
252. Když kněz slaví mši a přisluhuje i odpovídá mu pouze jeden přisluhující, zachovává se obřad mše s účastí lidu (srov. č. 120–169); jak je to vhodné, pronáší přisluhující to, co přísluší lidu.
253. Je-li však přisluhující jáhen, vykonává úkoly sobě vlastní (srov. č. 171–186), ale také plní to, co přísluší lidu.
254. Mše bez přisluhujícího nebo alespoň někoho z věřících se nemá slavit, ledaže by k tomu byl spravedlivý a rozumný důvod. V takovém případě se vynechávají pozdravy, pokyny a požehnání na konci mše.
255. Potřebné posvátné nádoby se připraví přede mší buď na abaku, anebo na pravé straně oltáře.
Úvodní obřady
256. Kněz přistoupí k oltáři, spolu s přisluhujícím udělá hlubokou úklonu, uctí oltář políbením a odebere se k sedadlu. Pokud si přeje, může zůstat u oltáře; v tom případě se tam připraví také misál. Přisluhující nebo kněz řekne vstupní antifonu.
257. Potom se kněz spolu s přisluhujícím vstoje znamená znamením kříže a říká: Ve jménu Otce a obrácen k přisluhujícímu pozdraví ho některým ze stanovených pozdravů.
258. Potom následuje úkon kajícnosti a podle rubrik se říká Kyrie a Sláva na výsostech Bohu.
259. Potom kněz se sepjatýma rukama říká: Modleme se, a po chvíli ticha s rozpjatýma rukama pronáší vstupní modlitbu. Přisluhující nakonec zvolá: Amen.
Bohoslužba slova
260. Čtení se přednášejí, pokud možno, z ambonu nebo od pultu.
261. Po vstupní modlitbě čte přisluhující první čtení a žalm; pokud se má číst, čte také druhé čtení a verš k Aleluja nebo jiný zpěv.
262. Potom kněz hluboce skloněn říká: Očisť mi srdce, a pak čte evangelium. Nakonec řekne: Slyšeli jsme slovo Boží, a přisluhující odpoví: Chvála tobě, Kriste. Potom kněz uctí knihu políbením a potichu řekne: Radostná Boží zvěst.
263. Potom kněz říká společně s přisluhujícím vyznání víry, je-li podle rubrik předepsáno.
264. Následují přímluvy — lze je říkat i v této mši. Kněz je uvádí a zakončuje, přisluhující pronáší úmysly.
Slavení eucharistie
265. Slavení eucharistie probíhá stejně jako při mši s účastí lidu kromě následujícího.
266. Po aklamaci na konci embolismu, který následuje po modlitbě Páně, říká kněz modlitbu Pane Ježíši Kriste, tys řekl; potom připojí: Pokoj Páně ať zůstává vždycky s vámi, a přisluhující odpoví: I s tebou. Podle vhodnosti dá kněz přisluhujícímu pozdravení pokoje.
267. Zatímco spolu s přisluhujícím říká: Beránku Boží, láme potom kněz nad paténou hostii. Po skončení Beránku Boží provede smíšení a potichu se modlí: Svátost Kristova těla.
268. Po smíšení říká kněz potichu modlitbu Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého nebo Pro tvou lásku tě prosím. Potom poklekne, vezme hostii, jde-li přisluhující k přijímání, obrácen k němu drží hostii poněkud pozdviženou nad paténou nebo nad kalichem a říká: Hle, Beránek Boží, a spolu s přisluhujícím připojí: Pane, nezasloužím si. Potom obrácen k oltáři přijme tělo Kristovo. Jestliže přisluhující k přijímání nejde, kněz poklekne, vezme hostii a obrácen k oltáři potichu řekne: Pane, nezasloužím si a Tělo Kristovo ať mě zachová k životu věčnému, a tělo Kristovo přijme. Potom vezme kalich a řekne potichu: Krev Kristova ať mě zachová k životu věčnému, a krev přijme.
269. Než podá přijímání přisluhujícímu, říká přisluhující nebo sám kněz antifonu k přijímání.
270. Kněz vyčistí kalich u abaku nebo u oltáře; čistí-li kalich u oltáře, přisluhující může kalich odnést na abak anebo se kalich ponechá na straně oltáře.
271. Po očištění kalicha má kněz zachovat chvíli mlčení. Potom říká modlitbu po přijímání.
Závěrečné obřady
272. Závěrečné obřady jsou stejné jako při mši s účastí lidu, vynechává se Jděte ve jménu Páně. Kněz uctí oltář obvykle políbením, spolu s přisluhujícím udělá hlubokou úklonu a odejde.
IV. NĚKTERÉ VŠEOBECNĚJŠÍ NORMY PRO VŠECHNY ZPŮSOBY SLAVENÍ MŠE
Uctění oltáře a evangeliáře
273. Podle tradičního zvyku se oltář a evangeliář uctívají políbením. Kde však tento způsob neodpovídá tradicím nebo svérázu určitého kraje, určí biskupská konference se souhlasem Apoštolského stolce místo něho jiný způsob, který se má používat.
Pokleknutí a úklona
274. Pokleknutí pravým kolenem až k zemi symbolizuje klanění; proto je vyhrazeno Nejsvětější svátosti a svatému kříži od slavnostního uctívání při liturgickém úkonu Památky umučení Páně na Velký pátek až do začátku velikonoční vigilie.
Při mši pokleká celebrující kněz třikrát: po ostenzi hostie, po ostenzi kalicha a před přijímáním. Zvláštnosti, které je třeba zachovávat při koncelebrované mši, jsou uvedeny na příslušném místě (srov. č. 210–251).
Je-li však v presbytáři svatostánek s Nejsvětější svátostí, kněz, jáhen a ostatní přisluhující poklekají, když přicházejí k oltáři a když od něho odcházejí, nikoli však během slavení mše.
Jinak poklekají všichni, kdo před Nejsvětější svátostí přecházejí, pokud nejdou v průvodu.
Přisluhující, kteří nesou v průvodu kříž nebo svíce, dělají místo pokleknutí úklonu hlavou.
275. Úklona znamená projev úcty a vážnosti prokazované samotným osobám nebo jejich znamením. Rozlišují se dva druhy úklon: hlavy a těla.
a) Úklona hlavy se dělá, když jsou jmenovány všechny tři božské osoby současně, rovněž při jménu Ježíšově, Panny Marie a světce, k jehož cti se mše slaví.
b) Úklona těla neboli hluboká úklona se dělá: před oltářem; při modlitbách Očisť mi srdce i ústa a S duší pokornou; ve vyznání víry při slovech Skrze Ducha Svatého; v římském kánonu při slovech V pokoře tě prosíme. Stejnou úklonu dělá jáhen, když žádá o požehnání před čtením evangelia. Kromě toho se kněz poněkud skloní, když pronáší slova Páně při proměňování.
Okuřování
276. Používání kadidla neboli okuřování vyjadřuje úctu a modlitbu, jak je naznačeno v Písmu svatém (srov. Žl 141/140/,2; Zj 8,3).
Užívat kadidla se může podle vlastního uvážení při kterémkoli způsobu slavení mše:
a) při vstupním průvodu;
b) na začátku mše k okouření kříže a oltáře;
c) při průvodu a před čtením evangelia;
d) po položení chleba a kalicha na oltář k okuřování darů, kříže a oltáře, jakož i kněze a lidu;
e) při ostenzi hostie a kalicha po proměňování.
277. Když kněz vkládá kadidlo do kaditelnice, žehná je znamením kříže beze slov.
Před okuřováním a po něm se dělá hluboká úklona okuřované osobě nebo věci, kromě oltáře a darů k mešní oběti.
Trojím zhoupnutím kaditelnice se okuřuje: Nejsvětější svátost, ostatek svatého kříže, obrazy Páně vystavené k veřejné úctě, dary k mešní oběti, oltářní kříž, evangeliář, paškál, kněz a lid.
Dvojím zhoupnutím kaditelnice se okuřují ostatky a obrazy svatých vystavené k veřejné úctě, a to pouze jednou, na začátku mše, po okouření oltáře.
Oltář se okuřuje jednotlivými zhoupnutími kaditelnice takto:
a) je-li oltář oddělený od stěny, kněz jej při okuřování obchází dokola;
b) není-li ovšem oltář od stěny oddělený, okuřuje kněz nejprve pravou stranu, pak levou a přechází přitom z jedné strany na druhou.
Je-li na oltáři nebo u oltáře kříž, okuřuje se před okuřováním oltáře; jinak až když kněz kolem kříže přechází.
Dary okuřuje kněz trojím zhoupnutím kaditelnice před okuřováním kříže a oltáře, nebo nad nimi dělá kaditelnicí znamení kříže.
Očišťování
278. Kdykoli na prstech ulpí částečka hostie, zvláště po lámání nebo podávání věřícím, kněz otře prsty nad paténou nebo si je omyje, když je to třeba. Stejně tak posbírá částečky mimo paténu, pokud se nějaké vyskytnou.
279. Posvátné nádoby čistí kněz nebo jáhen anebo ustanovený akolyta po přijímání nebo po mši, pokud možno u abaku. Kalich se čistí vodou nebo vodou a vínem, které pak vypije ten, kdo ho čistí. Paténa se obvykle otře purifikatoriem.
Je třeba dát pozor, aby zbytek krve Kristovy po podávání přijímání byl ihned úplně vypit u oltáře.
280. Upadne-li hostie nebo nějaký úlomek, uctivě se zvedne; ukápne-li trochu krve, umyje se místo, kam ukápla, vodou a tato voda se potom vyleje do sakrária umístěného v sakristii.
Přijímání pod obojí způsobou
281. Svaté přijímání má plnější formu jako znamení, když se podává pod obojí způsobou. V této formě totiž dokonaleji vyniká znamení eucharistické hostiny a jasněji je vyjádřena božská vůle, podle níž nová a věčná smlouva je stvrzena krví Páně, i vztah mezi hostinou eucharistickou a hostinou eschatologickou v království Otcově.
282. Posvátní pastýři ať pečlivě připomínají věřícím, kteří se tohoto obřadu účastní anebo jsou mu přítomni, vhodným způsobem katolickou nauku o způsobu svatého přijímání podle tridentského ekumenického sněmu. Především ať věřící poučí, že podle katolické víry se i pod jednou způsobou přijímá celý a úplný Kristus a pravá svátost, a proto pokud jde o účinek, že není zkrácen o žádnou milost potřebnou ke spáse ten, kdo přijímá pouze pod jednou způsobou.
Dále ať je poučí, že církev, aniž by měnila jejich podstatu, má při udělování svátostí moc určovat nebo pozměnit to, co uzná za vhodné s ohledem na měnící se okolnosti, doby a místa, aby to lépe vyhovovalo úctě k svátostem a prospěchu těch, kdo je přijímají. Zároveň ať jsou věřící povzbuzováni k horlivější účasti na tomto posvátném obřadu, v němž jasněji vyniká znamení eucharistické hostiny.
283. Kromě případů uvedených v příslušných knihách pro jednotlivé obřady je přijímání pod obojí způsobou dovoleno:
a) kněžím, kteří nemohou celebrovat ani koncelebrovat mši;
b) jáhnovi a ostatním, kdo při mši konají nějakou povinnost;
c) členům společenství při konventní nebo »komunitní« mši, seminaristům, všem účastníkům duchovních cvičení nebo duchovního či pastoračního setkání.
Diecézní biskup může pro svou diecézi stanovit normy pro přijímání pod obojí způsobou, které je třeba zachovávat i v kostelích řeholníků nebo v malých skupinách. Má také pravomoc dovolit přijímání pod obojí způsobou, kdykoli se to zdá být vhodné knězi, jemuž je svěřeno nějaké společenství jako vlastnímu pastýři, pokud jsou věřící dobře poučeni a nehrozí nebezpečí zneuctění svátosti nebo nesnadného provedení pro velké množství účastníků či z jiného důvodu.
Pokud jde o způsob, jak podávat věřícím pod obojí způsobou, a o rozsah dovolení, mohou biskupské konference vydat normy a dát je potvrdit Apoštolskému stolci.
284. Podává-li se pod obojí způsobou:
a) z kalicha podává obvykle jáhen nebo, není-li jáhen přítomen, kněz; nebo také řádně ustanovený akolyta nebo jiný mimořádný přisluhovatel svatého přijímání; anebo věřící, jemuž byla v případě nutnosti tato povinnost svěřena jednorázově;
b) zbytek krve Kristovy přijme u oltáře kněz nebo jáhen nebo řádně ustanovený akolyta, který podával z kalicha; posvátné nádoby obvyklým způsobem vyčistí, vytře a urovná.
Věřícím, kteří chtějí přijímat pouze pod způsobou chleba, se má svaté přijímání touto formou poskytnout.
285. K přijímání pod obojí způsobou nutno připravit:
a) podává-li se z kalicha, a to pitím přímo z kalicha, připraví se dostatečně velký kalich nebo několik kalichů, vždy však je třeba počítat s tím, aby nezbylo na konec mše příliš velké množství krve Kristovy, kterou je třeba přijmout;
b) podává-li se namáčením, nemají být hostie příliš tenké ani příliš malé, nýbrž poněkud silnější než obvykle, aby se zčásti namočené v krvi mohly snadno podávat.
286. Podává-li se krev pitím z kalicha, přijímající přejde po přijetí těla Kristova k tomu, kdo podává z kalicha, a postaví se před něho. Podávající řekne: Krev Kristova, přijímající odpoví: Amen. Podávající mu podá kalich a ten si přijímající sám přiloží k ústům, trochu z kalicha upije, vrátí ho podávajícímu a odejde. Podávající otře okraj kalicha purifikatoriem.
287. Podává-li se z kalicha namáčením, přijímající si drží pod ústy tácek, přistoupí ke knězi, který drží nádobu s posvátnými hostiemi a po jehož boku stojí ten, kdo drží kalich. Kněz vezme hostii, namočí ji zčásti v kalichu, ukáže ji a řekne: Tělo Kristovo a krev Kristova; přijímající odpoví: Amen, přijme od kněze svátost do úst a odchází.