1. Důležitost a důstojnost slavení eucharistie
(editio typica tertia emendata 2008)
I. kapitola - Důležitost a důstojnost slavení eucharistie
16. Slavení mše jako činnost Krista a hierarchicky uspořádaného lidu Božího je středem veškerého křesťanského života jak pro církev všeobecnou a místní, tak pro jednotlivé věřící. V tomto slavení je totiž vrchol činnosti, kterou Bůh v Kristu posvěcuje svět; toto slavení je vrcholem bohopocty, kterou lidé prokazují Otci, když se mu klanějí skrze Krista, Božího Syna, v Duchu Svatém. Nadto se při slavení mše během roku připomínají tajemství vykoupení tak, že se jistým způsobem zpřítomňují. Ostatní posvátné činnosti a všechny skutky křesťanského života s tímto slavením souvisejí, z něho vyplývají a k němu směřují.
17. Velmi proto záleží na tom, aby slavení mše neboli Večeře Páně bylo uspořádáno tak, aby vysvěcení služebníci i věřící, mající na něm účast, každý podle svého postavení, z něho plně čerpali ty plody, pro jejichž získání Kristus Pán ustanovil eucharistickou oběť svého těla a své krve a svěřil ji jako památku svého utrpení a vzkříšení milované snoubence církvi.
18. To se vhodně uskuteční, když s přihlédnutím k povaze a okolnostem jednotlivých liturgických shromáždění bude celé slavení uspořádáno tak, aby navodilo vědomou, činnou a plnou účast věřících, totiž účast jejich těla i ducha naplněného vírou, nadějí a láskou. To si církev přeje, to vyžaduje i samotná povaha slavení a křesťanský lid je k tomu mocí křtu oprávněn i zavázán.
19. I když přítomnost věřících a jejich činná účast, jimiž se jasněji projevuje, že se slavení týká společenství církve, někdy chybí, slavení eucharistie si vždy podržuje svou účinnost a důstojnost, poněvadž je to úkon Krista a církve a kněz v něm naplňuje svůj zvláštní úkol a vždy jedná pro spásu lidu.
Proto se mu doporučuje, aby eucharistickou oběť slavil podle možnosti i denně.
20. Poněvadž slavení eucharistie, jako vůbec celá liturgie, se děje viditelnými znameními, jimiž se víra živí, posiluje a vyjadřuje, je třeba velmi pečlivě vybrat a uspořádat ty církví předložené způsoby slavení a prvky, které s ohledem na účastníky slavení a místní podmínky mocněji přispějí k činné a plné účasti a lépe budou odpovídat duchovním potřebám věřících.
21. Proto tyto Pokyny směřují k tomu, aby jednak poskytly všeobecné směrnice, jimiž by bylo vhodně uspořádáno slavení eucharistie, jednak aby daly pravidla, jimiž se mají řídit jednotlivé způsoby slavení.
22. Mimořádný význam má slavení eucharistie v místní církvi.
Diecézní biskup, hlavní rozdělovatel Božích tajemství v místní církvi, která mu byla svěřena, totiž spravuje, podněcuje a střeží celý liturgický život. Při slavení liturgie, kterému předsedá, zejména ovšem při slavení eucharistie, kterou slaví spolu s kněžími, jáhny a lidem, se projevuje tajemství církve. A proto slavení těchto mší mají být vzorem pro celou diecézi.
Diecézní biskup tedy má mít na mysli, aby kněží, jáhni i věřící laici vždy hlouběji chápali pravý smysl liturgických obřadů a textů, a tak aby byli vedeni k činnému a plodnému slavení eucharistie. Za tím účelem ať také bdí nad tím, aby se zvětšovala důstojnost těchto bohoslužeb, k níž velmi přispívá krása posvátného místa, hudby a umění.
23. Aby bohoslužba plněji odpovídala požadavkům a duchu liturgie a aby vzrůstala její pastorační účinnost, předkládají tyto Všeobecné pokyny a Mešní řád některá přizpůsobení a úpravy.
24. Tyto úpravy spočívají především v tom, že se celebrujícímu knězi dává možnost vybrat některé obřady nebo texty, tj. zpěvy, čtení, modlitby, pokyny a gesta, tak aby více odpovídaly potřebám, připravenosti a povaze účastníků. Kněz ať si je však vědom, že je služebníkem posvátné liturgie a nesmí o své vůli při slavení mše nic přidávat ani ubírat ani měnit.
25. V misálu se kromě toho na příslušném místě nabízí možnost některých úprav, které podle Konstituce o posvátné liturgii přísluší buď diecéznímu biskupovi, nebo biskupské konferenci (srov. č. 387, 388–393).
26. Co se týče hlubších změn a úprav, pokud by je bylo užitečné nebo nutné s ohledem na tradice a svéráz národů a krajů ve smyslu č. 40 Konstituce o posvátné liturgii zavést, ať se dodržuje, co stanoví instrukce »O římské liturgii a inkulturaci« a č. 395–399 těchto Všeobecných pokynů.