Lk 1,47–48Vstupní antifona

Maria řekla: Můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.

Vstupní modlitba

Všemohoucí Bože,
tys vyvolil blahoslavenou Pannu Marii,
aby se stala příbytkem tvého Syna;
prosíme tě, shlédni na její přímluvu
a dej, abychom chráněni její mocnou záštitou
zůstávali i my stále spojeni s tebou.
Skrze tvého Syna…

1 Kor 15,35-37.42-49První čtení

Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři! Někdo snad řekne: „Jak mohou mrtví vstát? A jaké to budou mít tělo, až přijdou?“ Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat známky života, jestliže napřed neodumře. A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu, ale jen pouhé semeno, na příklad zrnko pšeničné nebo nějaké jiné. Tak je tomu i se vzkříšením mrtvých. Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá. Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo, které budí úctu. Do země se klade tělo slabé, vstane však silné. Do země se klade tělo živočišné, vstane však tělo zduchovnělé. Jako je tělo živočišné, tak je i zduchovnělé. Stojí přece i v Písmu: První ‚člověk‘, Adam, ‚se stal živou bytostí‘, poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti. My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.

Žl 56,10.11-12.13-14Mezizpěv

Budu kráčet před Bohem ve světle živých.

Pak ustoupí moji nepřátelé,
kdykoli tě budu volat;
vím velmi dobře, že Bůh je pro mě!

V Boha, jehož slib velebím,
v Hospodina, jehož slib velebím,
v Boha důvěřuji a nebudu se bát,
co mi může udělat člověk?

Bože, jsem ti zavázán sliby,
přinesu ti děkovnou oběť,
že jsi vysvobodil můj život ze smrti, mé nohy z pádu,
abych kráčel před Bohem ve světle živých.

Srov. Lk 8,15Zpěv před evangeliem

Aleluja.

Blahoslavení, kteří slovo Páně uchovávají v dobrém a upřímném srdci, a s vytrvalostí přinášejí užitek.

Lk 8,4-15Evangelium

Semeno v dobré půdě jsou ti, kdo to slovo uchovávají a s trpělivostí přinášejí užitek.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když se (k Ježíšovi) sešel velký zástup a z mnoha měst k němu přicházeli, promluvil v podobenství: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padlo některé zrno na okraj cesty; bylo pošlapáno a ptáci ho sezobali. Jiné padlo na skálu; vzrostlo sice, ale pak uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné zrno padlo do trní; trní vzrostlo zároveň s ním a udusilo ho. Jiné padlo na dobrou půdu; vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ A důrazně prohlásil: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství znamená. Odpověděl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, ‚aby se dívali, ale neviděli, slyšeli, ale nerozuměli‘. Toto podobenství znamená: Semeno je slovo Boží. Na okraji cesty, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, potom však přichází ďábel a bere jim to slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Na skále, to jsou ti, kdo s radostí slovo přijmou, když ho slyší, nemají však kořen; na chvilku uvěří, ale v době pokušení odpadají. Co padlo do trní, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, ale pak jdou a dusí ho starostmi, bohatstvím a požitky, takže nedozrají k užitku. Co je pak v dobré půdě, to jsou ti, kdo to slovo vyslechli a uchovávají ho v dobrém a upřímném srdci a s trpělivostí přinášejí užitek.“

Modlitba nad dary

Bože, ty jsi shlédl se zalíbením
na svou pokornou služebnici Pannu Marii
a ona počala tvého jednorozeného Syna;
shlédni také na tyto dary, které dnes klademe na oltář,
a přijmi je jako projev naší oddané služby.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

1. preface o Panně Marii

Mateřství Panny Marie

V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
abychom tě chválili a oslavovali
a abychom ti děkovali také za blahoslavenou Matku, Pannu Marii,
zvláště dnes, když slavíme její Mateřství.

Neboť na ní spočinula tvá moc
a ona z Ducha Svatého počala tvého jednorozeného Syna:
její slavné, neporušené panenství
dalo světu věčné světlo,
našeho Pána, Ježíše Krista.

Skrze něho andělé chválí tvé jméno,
před tvou mocí padají na tvář nebeské zástupy,
nebesa vyznávají tvou slávu
a svatí serafové ti společně zpívají píseň.
Také my se připojujeme k jejich chvalozpěvu,
pokorně tě vyznáváme a voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

Lk 2,19Antifona k příjímání

Maria to všechno uchovávala v srdci
a rozvažovala o tom.

Modlitba po přijímání

Bože, nasytil jsi nás, své služebníky,
duchovním pokrmem,
veď nás, ať podle příkladu Panny Marie
při všem, co konáme, máme na mysli prospěch tvé církve
a zakoušíme radost z toho, že ti můžeme sloužit.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.