Od nejstarších dob je tato noc zasvěcena Pánu (Ex 12,42), aby podle napomenutí evangelia (Lk 12,35 a násl.) byli věřící, s hořícími lampami v rukou, podobni lidem, kteří očekávají Pána, až znovu přijde, aby je nalezl, jak bdí, a přivedl je ke svému stolu.
Tato noční vigilie je uspořádána takto: Po krátké slavnosti velikonoční svíce (první část obřadů této veliké noci) uvažujeme o tom, co Pán Bůh od počátku konal pro svůj lid, důvěřujeme jeho slovu i příslibu (druhá část - bohoslužba slova); a když se blíží den, jsme spolu s těmi, kdo se znovu narodili ve křtu (třetí část), povoláni k hostině, kterou Pán svou smrtí a zmrtvýchvstáním připravil svému lidu, dokud nepřijde (čtvrtá část).
Všechny obřady velikonoční vigilie se konají v noci. Ať nezačínají před začátkem noci a skončí před nedělním svítáním.
Mše slavená v noci, i kdyby to bylo před půlnocí, patří už k neděli Zmrtvýchvstání. Při druhé mši této neděle může znovu přistoupit ke svatému přijímání i ten, kdo přijímal při mši v noci.
Druhou mši v den slavnosti Zmrtvýchvstání Páně může slavit nebo koncelebrovat i ten, kdo už slavil nebo koncelebroval první velikonoční mši v noci.
Kněz i jáhen oblékají posvátná roucha bílé barvy jako ke mši.
Pro všechny účastníky obřadů veliké noci se připraví svíčky. V kostele se zhasnou všechna světla.
Slavnost velikonoční svíce
Požehnání ohně a příprava svíce
V kostele se zhasnou všechna světla. Na vhodném místě mimo kostel je připravena hranice. Tam se také shromáždí lid.
Přijde kněz s přisluhujícími, jeden z nich nese velikonoční svíci.
Kněz pozdraví shromážděný lid obvyklým způsobem.
Uvede lid krátce do této noční vigilie těmito anebo podobnými slovy:
V této veliké noci křesťané na celém světě bdí a modlí se, poslouchají slovo Boží a slaví Kristovo vítězství nad smrtí. Připojme se k nim s vírou, že náš Pán Ježíš Kristus přemohl také naši smrt, že skrze něho také my žijeme v Bohu, že jeho vzkříšení je naše vzkříšení.
Potom žehná oheň.
Modleme se.
Bože, požehnej + tento oheň (tento plamen).
Ať nám připomíná tvého Syna,
v němž nám zazářila tvá sláva.
Očisti naše srdce a dej,
ať se v nás rozhoří veliká touha po tobě,
aby světlo této veliké noci bylo předobrazem tvé slávy,
kterou nám připravuješ ve svém království.
Skrze Krista, našeho Pána.
O: Amen.
Odpovídá-li přirozené povaze účastníků, aby důstojnost a význam velikonoční svíce byly zdůrazněny nějakými symboly, může se to učinit tímto způsobem:
Po požehnání ohně přinese jeden z přisluhujících velikonoční svíci před kněze. Ten do ní rydlem vyryje kříž, řecká písmena Alfa a Omega, mezi ramena kříže čtyři číslice označující letopočet, a přitom říká:
Kristus včera i dnes,
začátek i konec,
alfa i omega,
Kristus je Pán všech věků,
on vládne dějinám,
jeho je království i moc i sláva
po všechny věky věků. Amen.
Když kněz vyryl do paškálu kříž a ostatní symboly, může do něho také zasadit pět kadidlových zrn, na způsob kříže, a přitom říká:
Pro své slavné
svaté rány
kéž nás chrání
a zachrání
Kristus Pán ukřižovaný.
Od nového ohně rozsvítí kněz velikonoční svíci a říká:
Ať slavné Kristovo vzkříšení
naši tmu ve světlo promění.
Tyto symbolické úkony se mohou vykonat buď všechny, nebo jen některé, podle místních pastoračních podmínek a okolností.
Kde by bylo nesnadné rozdělat oheň mimo kostel, přizpůsobí se žehnání ohně místním okolnostem. Věřící se shromáždí v kostele. Kněz a přisluhující, nesoucí velikonoční svíci, se odeberou ke kostelnímu vchodu. Lid, pokud je to možné, se otočí směrem ke knězi. Následuje pozdrav a výzva, žehnání ohně a příprava svíce.
Průvod
(Missale Romanum (ed. 2008) pozměňuje místa zpěvu aklamace „Světlo Kristovo“: 1. u kostelního vchodu; 2. vprostřed kostela; 3. před oltářem. Po prvním zvolání rozsvěcí svoji svíčku sám kněz, po druhém všichni ostatní.)
Missale Romanum (ed. 2008) dodává, že po zapálení svíce jeden z přisluhujících vloží hořící uhlíky do kadidelnice a kněz obvyklým způsobem nasype kadidlo.
Jáhen (anebo není-li, tedy sám kněz) vezme velikonoční svíci, drží ji pozdviženou a zpívá:
Světlo Kristovo.
Všichni odpovídají:
Sláva tobě, Pane.
Průvod vchází do kostela, první jde ten, kdo nese velikonoční svíci. Užívá-li se kadidla, jde první přisluhující nesoucí kadidelnici.
Dokument Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 83) vysvětluje symboliku průvodu, jako synové Izraele byli za noci vedeni ohnivým sloupem, tak křesťané kračejí za vzkříšeným Kristem.
V průvodu následují kněží, přisluhující a lid se zhasnutými svícemi v rukou (Missale Romanum, ed. 2008).
U kostelního vchodu se průvod zastaví, jáhen znovu pozdvihuje velikonoční svíci a zpívá podruhé:
Světlo Kristovo.
Všichni opět odpovídají:
Sláva tobě, Pane.
A všichni si rozsvítí svíčky od velikonoční svíce.
Když dojde jáhen před oltář, zastaví se potřetí a obrácen k lidu zpívá naposled:
Světlo Kristovo.
A všichni odpovídají:
Sláva tobě, Pane.
Potom se rozsvítí v kostele všechna světla (kromě oltářních svící)
Velikonoční chvalozpěv
Po příchodu k oltáři jde kněz k sedadlu. Jáhen odloží svíci na připravený svícen uprostřed presbytáře nebo vedle ambonu. Užívá-li se kadidla, nasype ho kněz do kadidelnice jako před evangeliem. Jáhen žádá kněze o požehnání a kněz říká potichu:
Ať ti Bůh očistí srdce i ústa, abys dobře zvěstoval velikonoční chvalozpěv, a ať ti k tomu dá své + požehnání.
O: Amen.
Toto požehnání se vynechává, zpívá-li velikonoční chvalozpěv někdo jiný než jáhen.
Jáhen (kněz) okouří knihu a paškál, a zpívá velikonoční chvalozpěv na ambonu nebo u pultu. Všichni při tom stojí a drží rozsvícené svíčky.
Dokument Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 84) popisuje chvalozpěv, který vypráví velkou lyrickou básní o celém velikonočním tajemství vsazeném do plánu spásy.
V případě nutnosti může zpívat velikonoční chvalozpěv i zpěvák, který není jáhnem. Ten ovšem vynechává slova uvedená v závorce Prosím vás tedy…chválu této svíce a pozdrav Pán s vámi.
Velikonoční chvalozpěv se může zpívat buď celý, anebo zkrácený. Biskupské konference mohou stanovit, aby se zpěv velikonočních chvalozpěvů prokládal nějakým vhodným zvoláním lidu.
Zaskvějte se v slávě, božská tajemství!
K vítězství tak mocného Krále
zazni, polnice, a zvěstuj spásu!
Raduj se i ty, země, zalitá tak oslnivou září
a tonoucí v jasu věčného Krále,
pohleď, jak na celém světě
rychle zmizely temnoty!
Raduj se i ty, matko Církvi,
zkrášlená leskem tak jasného světla!
A v mohutném zpěvu lidu
ať tento svatý dům Boží
zní ozvěnou té radosti!
(Prosím vás tedy, drazí bratři,
když hledíte na tak obdivuhodně jasné a svaté světlo,
vzývejte spolu se mnou
milosrdného a všemohoucího Boha.
On mě bez mých zásluh milostivě přidružil ke sboru jáhnů;
kéž mě tedy naplní jasem svého světla
a dá mi vyzpívat chválu této svíce.
V: Pán s vámi.
O: I s tebou.)
V: Vzhůru srdce.
O: Máme je u Pána.
V: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
abychom neviditelného Boha, všemohoucího Otce,
i jeho jednorozeného Syna,
našeho Pána Ježíše Krista
oslavovali radostným zpěvem
a celou vroucností srdce i ducha.
Neboť Kristus za nás splatil věčnému Otci dluh Adamův
a svou krví z lásky prolitou
zrušil dlužní úpis dávného hříchu.
Dnes je slavnost veliké noci,
kdy se zabíjí onen pravý Beránek,
jehož krev posvěcuje veřeje věřících.
To je ta noc,
ve které jsi, Bože, naše praotce, Izraelovy děti,
kdysi vyvedl z Egypta;
Rudým mořem jsi je pak převedl suchou nohou.
To je tedy ta noc,
kdy jas ohnivého sloupu
zahnal temnotu hříchu.
To je noc,
která dnes na celém světě
vzdaluje věřící v Krista od nepravostí světa a od tmy hříchu,
vrací k milosti, sdružuje ve svaté společenství.
To je ta noc,
v níž Kristus pouta smrti rozlomil
a jako vítěz vystoupil z hrobu.
Nic by nám neprospělo, že jsme se narodili,
kdybychom nebyli vykoupeni.
Ó, jak obdivuhodně se sklání k nám
tvá otcovská dobrota!
Jak nedocenitelný to projev tvé lásky:
Syna jsi vydal, abys vykoupil služebníka!
Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův,
který Kristus zahladil svou smrtí.
Ó šťastná vina,
pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!
Ó vskutku blažená noc,
ta jediná směla znát čas i hodinu,
kdy Kristus vstal z říše zemřelých!
To je ta noc, o které je psáno:
„Noc jako den se rozjasní“
a „Noc je mým světlem ve všech mých radostech“.
A tak posvěcená tato noc
zahání hříchy, smývá viny,
hříšníkům vrací nevinnost a zarmouceným radost;
zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí a pokořuje zlé moci.
V této milostiplné noci přijmi tedy, Otče svatý,
tento chvalozpěv jako večerní oběť,
kterou ti přináší přesvatá církev,
když rukama svých služebníků
slavně obětuje tuto svíci ze včelího vosku.
Již jsme slyšeli chvalozpěv na tuto svíci,
kterou ke cti Boží rozsvítil planoucí oheň.
Ačkoli se její plamen dělí a rozdává světlo,
přece ho neubývá.
Napájí se totiž tajícím voskem, který pro tuto vzácnou svíci
připravila pilná včela.
Ó vpravdě blahodárná noc,
která spojila zemi s nebem, člověka s Bohem.
Prosíme tě tedy, Bože,
ať tato svíce, ke cti tvého jména zasvěcená,
stále svítí neslábnoucím jasem,
aby rozehnala temnotu této noci.
Přijmi ji jako líbeznou vůni
a dej, aby zářila jako světla na nebi.
Plamen její ať spatří jitřní Vládce světla.
Onen totiž Vládce světla, který nezná západu.
Ten, který se vrátil z říše zemřelých
a jasně zazářil lidskému rodu:
tvůj Syn Ježíš Kristus.
On s tebou žije a kraluje na věky věků.
O: Amen.
Zajásejte již, zástupy andělů v nebi! Zaskvějte se v slávě, božská taj…
Zajásejte již, zástupy andělů v nebi!Zaskvějte se v slávě, božská tajemství!
K vítězství tak mocného Krále
zazni, polnice, a zvěstuj spásu!
Raduj se i ty, země, zalitá tak oslnivou září
a tonoucí v jasu věčného Krále,
pohleď, jak na celém světě
rychle zmizely temnoty!
Raduj se i ty, matko Církvi,
zkrášlená leskem tak jasného světla!
A v mohutném zpěvu lidu
ať tento svatý dům Boží
zní ozvěnou té radosti!
V: Pán s vámi.
O: I s tebou.
V: Vzhůru srdce.
O: Máme je u Pána.
V: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
abychom neviditelného Boha, všemohoucího Otce,
i jeho jednorozeného Syna,
našeho Pána Ježíše Krista
oslavovali radostným zpěvem
a celou vroucností srdce i ducha.
Neboť Kristus za nás splatil věčnému Otci dluh Adamův
a svou krví z lásky prolitou
zrušil dlužní úpis dávného hříchu.
Dnes je slavnost veliké noci,
kdy se zabíjí onen pravý Beránek,
jehož krev posvěcuje veřeje věřících.
To je ta noc,
ve které jsi, Bože, naše praotce, Izraelovy děti,
kdysi vyvedl z Egypta;
Rudým mořem jsi je pak převedl suchou nohou.
To je tedy ta noc,
kdy jas ohnivého sloupu
zahnal temnotu hříchu.
To je noc,
která dnes na celém světě
vzdaluje věřící v Krista od nepravostí světa a od tmy hříchu,
vrací k milosti, sdružuje ve svaté společenství.
To je ta noc,
v níž Kristus pouta smrti rozlomil
a jako vítěz vystoupil z hrobu.
Nic by nám neprospělo, že jsme se narodili,
kdybychom nebyli vykoupeni.
Ó, jak obdivuhodně se sklání k nám
tvá otcovská dobrota!
Jak nedocenitelný to projev tvé lásky:
Syna jsi vydal, abys vykoupil služebníka!
Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův,
který Kristus zahladil svou smrtí.
Ó šťastná vina,
pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!
A tak posvěcená tato noc
zahání hříchy, smývá viny,
hříšníkům vrací nevinnost a zarmouceným radost.
Ó vpravdě blahodárná noc,
která spojila zemi s nebem, člověka s Bohem.
Prosíme tě tedy, Bože,
ať tato svíce, ke cti tvého jména zasvěcená,
stále svítí neslábnoucím jasem,
aby rozehnala temnotu této noci.
Přijmi ji jako líbeznou vůni
a dej, aby zářila jako světla na nebi.
Plamen její ať spatří jitřní Vládce světla.
Onen totiž Vládce světla, který nezná západu.
Ten, který se vrátil z říše zemřelých
a jasně zazářil lidskému rodu:
tvůj Syn Ježíš Kristus.
On s tebou žije a kraluje na věky věků.
O: Amen.
Pro dnešní vigilii, která je matkou všech vigilií, je vybráno devět čtení z Písma svatého: sedm ze Starého zákona a dvě z Nového (epištola a evangelium). Vyžadují-li to pastorační důvody, může se číst menší počet čtení ze Starého zákona. Má se však stále pamatovat, že biblická čtení tvoří podstatnou část této velikonoční vigilie. Ať se čtou vždy aspoň tři čtení ze Starého zákona a ve velmi naléhavých případech nejméně dvě. Jedno z nich musí být vždy z druhé knihy Mojžíšovy (Ex 14,15 – 15,1).
Všichni odloží svíčky a usednou. Dříve než začnou čtení, kněz povzbudí lid těmito nebo podobnými slovy:
Otevřme nyní své srdce, abychom porozuměli Božímu slovu o tom, jak Hospodin vysvobodil a vedl svůj lid a jak nakonec poslal svého Syna, aby nás vykoupil. A také prosme, aby se jeho vykupitelské dílo ve světě naplnilo.
Potom následují čtení. Lektor se odebere k ambonu a přednáší první čtení. Žalmista nebo zpěvák zpívá žalm, a lid vkládá odpověď. Pak všichni vstanou a kněz říká: Modleme se. Všichni se chvíli potichu modlí. A nakonec kněz říká příslušnou modlitbu.
Místo responsoriálního žalmu se může vkládat chvíle tichého usebrání. V takovém případě se vynechává chvíle ticha po Modleme se.
O stvoření
Připouští se i kratší čtení Gn 1,1.26-31 a o stvoření člověka.
Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země však byla pustá a prázdná, temnota byla nad propastnou hlubinou a Boží dech vanul nad vodami. Tu Bůh řekl: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od temnoty. Bůh nazval světlo dnem a temnotu nocí. Nastal večer, nastalo jitro – den první. Potom Bůh řekl: „Ať je obloha uprostřed vod, ať odděluje jedny vody od druhých!“ A stalo se tak. Bůh udělal oblohu, která oddělila vody pod oblohou od vod nad oblohou. Oblohu nazval Bůh nebem. Nastal večer, nastalo jitro – den druhý. Potom Bůh řekl: „Ať se shromáždí vody, které jsou pod nebem, na jedno místo a ukáže se souš!“ A stalo se tak. Bůh nazval souš zemí a shromážděné vody nazval mořem. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh řekl: „Ať vydá země zeleň, semenotvorné rostliny a ovocné stromy, které plodí na zemi ovoce nejrůznějšího druhu, s jádry uvnitř!“ A stalo se tak. Tu země vydala zeleň, semenotvorné rostliny nejrůznějších druhů a stromy nesoucí ovoce s jádry uvnitř, nejrůznějšího druhu. A Bůh viděl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den třetí. Potom Bůh řekl: „Ať jsou svítilny na nebeské obloze, aby oddělovaly den od noci a byly jako znamení, ať (označují) údobí, dny a roky. Ať jsou svítilnami na nebeské obloze a osvětlují zemi!“ A stalo se tak. Bůh udělal dvě velké svítilny: svítilnu větší, aby vládla dni, a svítilnu menší, aby vládla noci, a hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou oblohu, aby svítily na zem, vládly dni a noci a oddělovaly světlo od temnoty. Bůh viděl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den čtvrtý. Potom Bůh řekl: „Ať se hemží voda živočichy a ptáci ať poletují nad zemí na nebeské obloze!“ Bůh stvořil velká vodní zvířata a všechny živočichy nejrůznějších druhů, schopné pohybu, jimiž se hemží voda, a všechny okřídlené tvory nejrůznějších druhů. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se a naplňte vodu v mořích a ptactvo ať se množí na zemi!“ Nastal večer, nastalo jitro – den pátý. Potom Bůh řekl: „Ať vydá země živočichy různého druhu: krotká zvířata, drobnou zvířenu a divokou zvěř nejrůznějšího druhu.“ A stalo se tak. Bůh udělal různé druhy divoké zvěře, krotkých zvířat a všechny druhy drobné zemské zvířeny. Bůh viděl, že je to dobré. Potom Bůh řekl: „Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby. Ať vládne nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad krotkými zvířaty, divokou zvěří a nad veškerou drobnou zvířenou, která se pohybuje po zemi.“ Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, jak obraz Boží ho stvořil, stvořil je jako muže a ženu. Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji! Vládněte nad rybami moře, nad ptactvem nebe i nade všemi živočichy, kteří se pohybují po zemi.“ A připojil: „Hle, k jídlu vám dávám všechny semenotvorné rostliny, co jich je na zemi, a všechny stromy, které plodí ovoce s jádry uvnitř. Též veškeré divoké zvěři, všemu nebeskému ptactvu, všemu, co se pohybuje po zemi a má v sobě dech života, dávám za pokrm všechny zelené rostliny.“ A stalo se tak. Bůh viděl všechno, co udělal, a hle – bylo to velmi dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den šestý. Tak byla dokončena nebesa, země a všechno, co je oživuje. Sedmého dne Bůh skončil své dílo, které udělal, a přestal sedmého dne s veškerou prací, kterou vykonal.
Mezizpěv – Žl 104,1-2a.5-6.10+12.13-14b.24+35c
Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnov tvář země.
Veleb, duše má, Hospodina!
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
Velebností a vznešeností ses oděl,
světlem se halíš jako pláštěm.
Zemi jsi založil na jejích základech,
nezakolísá na věčné věky.
Oceánem jsi ji přikryl jako šatem,
nad horami stanuly vody.
Pramenům dáváš stékat v potoky,
které plynou mezi horami.
Podél nich hnízdí nebeské ptactvo,
ve větvích švitoří svou píseň.
Ze svých komor zavlažuješ hory,
země se sytí plody tvého díla.
Dáváš růst trávě pro dobytek,
bylinám užitečným člověku.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine!
Všechno jsi moudře učinil,
země je plná tvého tvorstva.
Veleb, duše má, Hospodina!
Nebo: Žl 33,4-5.6-7.12-13.20+22
Země je plná Hospodinovy milosti.
Hospodinovo slovo je správné,
spolehlivé je celé jeho dílo.
Miluje spravedlnost a právo,
země je plná Hospodinovy milosti.
Jeho slovem vznikla nebesa,
dechem jeho úst všechen jejich zástup.
Vodstva moří shrnuje jako do měchu,
do nádrží slévá oceány.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
Z nebe shlíží Hospodin,
vidí všechny smrtelníky.
Naše duše vyhlíží Hospodina,
on sám je naše pomoc a štít.
Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství,
jak doufáme v tebe.
Modlitba
Četlo-li se čtení o stvoření.
Modleme se.
Rozjímáme, Bože, o podivuhodném díle stvoření.
Dej, ať pochopíme, že ještě větší je jiné tvé dílo:
naše vykoupení v plnosti času
skrze velikonoční oběť tvého Syna Ježíše Krista.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
O: Amen.
Nebo:
Četlo-li se o stvoření člověka.
Modleme se.
Všechno máme od tebe, Bože:
tys nás nejen stvořil,
ale když jsme zhřešili, také jsi nás vykoupil.
Dej, ať svou radost hledáme především v tobě,
neboť jenom ty nám můžeš dát radost plnou a věčnou.
Skrze Krista, našeho Pána.
O: Amen.
2. čtení – Gn 22,1-18 O Abrahámově oběti. V Missale Romanum (ed. 2008)…
2. čtení – Gn 22,1-18O Abrahámově oběti.
V Missale Romanum (ed. 2008) se připouští i kratší čtení Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18.
Oběť našeho praotce Abraháma.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“ Abrahám vstal časně zrána, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a syna Izáka. Naštípal dříví pro celopal a vypravil se na místo, které mu Bůh jmenoval. Třetího dne, když Abrahám zdvihl oči, uviděl zdálky to místo. Tu pravil Abrahám svým služebníkům: „Zůstaňte zde s oslem a já s chlapcem půjdeme tamhle, abychom se klaněli, a pak se k vám vrátíme.“ Abrahám vzal dříví na celopal, naložil je na svého syna Izáka a do rukou si vzal oheň a nůž. A tak oba dva šli spolu. Cestou se Izák obrátil na svého otce Abraháma a řekl: „Otče!“ Odpověděl: „Co je, můj synu?“ Izák nato: „Hle, tady je oheň a dříví, ale kde je ovce k celopalu?“ Abrahám odpověděl: „Bůh si vyhlédne ovci k celopalu, můj synu“ – a šli oba dva spolu dál. Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář, nahoru na dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“ (Anděl) řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Abrahám nazval to místo „Hospodin se stará“, proto se dnes říká: „Na hoře, kde se Hospodin stará“. Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“
Mezizpěv – Žl 16,5+8.9-10.11
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší,
ty mně zachováváš můj úděl.
Hospodina mám neustále na zřeteli,
nezakolísám, když je mi po pravici.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá,
i mé tělo bydlí v bezpečí,
neboť nezanecháš mou duši v podsvětí,
nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Ukážeš mi cestu k životu,
u tebe je hojná radost,
po tvé pravici je věčná slast.
Modlitba
Modleme se.
Bože, náš nebeský Otče,
tys naším vykoupením skrze oběť tvého Syna
splnil přísahu svému služebníku Abrahámovi,
že se stane otcem všech národů:
neboť křtem přijímáš lidi všech národů
za syny svého zaslíbení.
Prosíme tě:
Ustavičně si shromažďuj svůj lid,
aby všechny národy nalezly požehnání
v našem Pánu Ježíši Kristu.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
O: Amen.
3. čtení – Ex 14,15-15,1 O přechodu Rudým mořem. Toto čtení se svým ka…
3. čtení – Ex 14,15-15,1O přechodu Rudým mořem.
Toto čtení se svým kantikem nikdy nemá vynechávat.
Synové Izraele šli středem moře po souši.
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Hospodin pravil Mojžíšovi: „Co ke mně křičíš? Poruč synům Izraele, ať táhnou dál! A ty zdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl ho, aby synové Izraele mohli jít středem moře po souši. A já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Ukážu svou moc na faraónovi, na celém jeho vojsku, na jeho vozech a jezdcích, aby Egypťané poznali, že já jsem Hospodin, když ukážu svou moc na faraónovi, na jeho vozech a jezdcích.“ Boží anděl, který šel před táborem Izraelitů, změnil místo a šel za nimi. Také oblačný sloup změnil místo a položil se za ně. Přišel tak mezi tábor Egypťanů a mezi tábor Izraelitů. Byla tma a mlha. Tak přešla noc a po celou noc se jedni nepřiblížili k druhým. Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře a Hospodin hnal moře prudkým žhavým větrem po celou noc zpět a moře vysušil. Vody se rozdělily a voda stála jako zeď po pravici i po levici, takže synové Izraele šli středem moře po souši. Egypťané je následovali. Všichni faraónovi koně, jeho vozy a jezdci šli za nimi středem moře. Když nadešla doba ranní hlídky, pohleděl Hospodin z ohnivého a oblačného sloupu na tábor Egypťanů a způsobil zmatek v jejich táboře; zadrhl jim kola u vozů, takže mohli pokračovat v jízdě jen s velkými obtížemi. Proto Egypťané křičeli: „Utečme před Izraelem, vždyť Hospodin bojuje za ně proti Egypťanům!“ Hospodin nařídil Mojžíšovi: „Vztáhni svou ruku nad moře, aby se vody vrátily na Egypťany, na jejich vozy i jezdce!“ Když tedy Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře, moře se vrátilo časně zrána na své původní místo. Egypťané prchali proti němu a Hospodin je vrhl doprostřed moře. Vody se valily nazpět a zaplavily vozy i jezdce a celé faraónovo vojsko, které se hnalo za nimi do moře, a nezbyl z nich ani jeden. Synové Izraele však prošli středem moře po souši a voda jim stála jako zeď po pravici i po levici. Tak Hospodin vysvobodil v ten den Izraelity z moci Egypťanů a Izraelité viděli mrtvé Egypťany na mořském břehu a pocítili mocnou ruku, kterou Hospodin zasáhl proti Egypťanům. Lid se bál Hospodina a věřil jemu i jeho služebníku Mojžíšovi. Tehdy zazpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu:
Mezizpěv – Ex 15,1-2.3-4.5-6.17-18
Chci zpívat Hospodinu, neboť je velmi vznešený.
Chci zpívat Hospodinu, neboť je velmi vznešený,
koně i jezdce svrhl do moře.
Hospodin je má síla, jej opěvuji,
stal se mou spásou.
On je můj Bůh, a já ho chválím,
Bůh mého otce, a já ho oslavuji.
Hospodin je hrdina ve válce,
jeho jméno je Hospodin.
Faraónovy vozy a jeho vojsko svrhl do moře,
výkvět jeho reků byl potopen v Rákosovém moři.
Hlubiny je přikryly,
zřítili se do propasti jako kámen.
Tvá pravice, Hospodine, ukazuje svou moc a sílu,
tvá pravice, Hospodine, drtí nepřátele.
Přivedeš a zasadíš svůj lid na hoře, na svém vlastnictví,
na místě, kde si, Hospodine, buduješ své sídlo,
ve svatyni, Pane, kterou vystavěly tvé ruce.
Hospodin bude kralovat navěky a navždy.
Modlitba
Modleme se.
Bože, to, o čem jsme nyní slyšeli ze Starého zákona,
je pro nás stále živé.
Ani dnes nepřestáváš konat své podivuhodné skutky,
a cos vykonal kdysi,
je předobrazem toho, co konáš křtem mezi námi.
Vysvobodil jsi z otroctví svůj vyvolený národ,
vysvoboď z otroctví hříchu celý svět
a uskutečni na nás své zaslíbení,
které jsi dal Abrahámovi a jeho potomkům.
Skrze Krista, našeho Pána.
O: Amen.
Nebo:
Modleme se.
Bože, ve světle tvého evangelia
nově vidíme podivuhodné skutky,
které konáš od počátku světa:
vody Rudého moře nám připomínají křest
a Izrael vysvobozený z otroctví je obrazem tvé církve.
Prosíme tě:
Vlož víru do lidských srdcí
a dej nám svého Svatého Ducha,
ať se tvůj vyvolený lid shromažďuje ze všech národů světa.
Skrze Krista, našeho Pána.
O: Amen.
4. čtení – Iz 54,5-14 O novém Jeruzalémě. Ve věčné lásce se nad tebou…
4. čtení – Iz 54,5-14O novém Jeruzalémě.
Ve věčné lásce se nad tebou slituje Hospodin, tvůj vykupitel.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Hospodin mluví ke (své nevěstě) Jeruzalému: Neboj se, nebudeš zklamána, vždyť tvým manželem bude tvůj stvořitel, Hospodin zástupů je jeho jméno; tvým vykupitelem je Svatý Izraele, nazývá se: Bůh celé země. Ano, jak opuštěnou ženu, sklíčenou na duchu, povolal tě Hospodin. Může být zavržena manželka z mládí? – pravil tvůj Bůh. Na maličkou chvilku jsem tě opustil, avšak s velkým slitováním se tě znovu ujmu. Ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář; ve věčné lásce se však nad tebou slituji – pravil Hospodin, tvůj vykupitel. Chci jednat jako za dnů Noemových: tehdy jsem přísahal, že již nezaleji Noemovou potopou zemi, nyní přísahám, že se již na tebe nerozhněvám, nebudu ti hrozit. I kdyby hory ustoupily a pahorky kolísaly, má láska od tebe neustoupí, nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj – pravil Hospodin, který tě miluje. Ubohá, šlehaná bouří, bez útěchy! Hle, položím tvé kameny na granáty, základy tvé na safíry, tvá cimbuří udělám z rubínů, brány tvé z křišťálů, všechny tvé hradby z drahokamů. Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky, štěstí tvých synů bude veliké. Na spravedlnosti budeš založena, zbavena útlaku, nebudeš se bát, (zbavena) hrůzy – už se k tobě nepříblíží.
Mezizpěv – Žl 30,2+4.5-6.11+12a+13b
Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil.
Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil,
nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé.
Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši,
zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní,
a vzdávejte díky jeho svatému jménu!
Vždyť jeho hněv trvá chvíli,
ale jeho laskavost po celý život,
zvečera se uhostí pláč,
zjitra však jásot.
Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou,
pomoz mi, Hospodine!
Můj nářek jsi obrátil v tanec,
Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
Modlitba
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože,
pro slávu svého jména rozpomeň se na zaslíbení,
kterými jsi odměnil víru praotců,
uskutečňuj je uprostřed nás a ukaž,
že se v církvi naděje praotců naplňuje.
Skrze Krista, našeho Pána.
O: Amen.
Nebo jiná modlitba, která by měla následovat po některém z vynechaných čtení.
5. čtení - Iz 55,1-11 O spáse všem zdarma nabídnuté. Pojďte ke mně, a…
5. čtení - Iz 55,1-11O spáse všem zdarma nabídnuté.
Pojďte ke mně, a naplní vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Toto praví Hospodin: „Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech (daných) Davidovi. Hle, národům jsem ho ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů. Přivoláš národ, který neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil. Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať (změní) své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští, neboť nejsou mé myšlenky myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému – praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho. Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“
Mezizpěv – Iz 12,2-3.4bcd.5-6
S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.
Bůh je má spása!
Bez obavy mohu doufat.
Hospodin je má síla a má chvála,
stal se mou spásou.
S radostí budete vážit vodu - z pramenů spásy.
Děkujte Hospodinu, vzývejte jeho jméno!
Hlásejte mezi národy jeho díla,
zvěstujte vznešenost jeho jména!
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci,
ať je to známé po celé zemi!
Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu,
neboť velikým uprostřed vás je Svatý Izraele.
Modlitba
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, naše jediná naděje,
splň nám sliby, kterés dal ústy svých proroků.
Vždyť bez tvé pomoci nic nezmůžeme
a jen v tobě je naše síla.
Skrze Krista, našeho Pána.
O: Amen.
6. čtení – Bar 3,9-15.32-4,4 O prameni moudrosti. Choď po cestě vstříc…
6. čtení – Bar 3,9-15.32-4,4O prameni moudrosti.
Choď po cestě vstříc světlu Hospodinovy moudrosti.
Čtení z knihy proroka Barucha.
Slyš, Izraeli, přikázání života, napni sluch, abys poznal moudrost! Čím to, Izraeli, že jsi v nepřátelské zemi, že chřadneš v cizí zemi, poskvrněn jako mrtvoly, že jsi připočten k těm, kteří sestoupili do podsvětí? Opustil jsi studnici moudrosti! Neboť kdybys byl chodil po Boží cestě, přebýval bys v pokoji navěky. Nauč se, kde je poznání, kde síla, kde důvtip, abys tím poznal, kde je dlouhý věk a život, kde v pokoji září oči. Kdo nalezl místo (moudrosti), kdo vešel do jejích pokladnic? Zná ji však ten, který ví všecko, svým důmyslem ji vynašel; který založil zemi na věčné časy a naplnil ji zvířaty; který vypouští světlo, a (ono) jde, volá na ně, a (ono) ho poslouchá s třesením. Hvězdy vesele září na svých místech; zavolá-li je, řeknou: „Tady jsme!“ – a s radostí svítí svému Tvůrci. To je náš Bůh, nemůže být jiný k němu přirovnán. Vynašel všechny cesty k moudrosti a dal je svému služebníku Jakubovi a Izraeli, svému miláčkovi. Potom se (moudrost) ukázala na zemi a stýkala se s lidmi. Ona je knihou Božích přikázání a zákonem, který platí na věčné časy; všichni, kteří se jí drží, (přijdou) k životu, k smrti pak ti, kdo ji opustili. Obrať se, Jakube, a uchop ji, choď po cestě v jejím lesku, vstříc jejímu světlu! Svou slávu nedávej jinému, ani to, co ti prospívá, cizímu národu. Blahoslavení jsme, Izraeli, že známe, co se líbí Bohu.
Mezizpěv – Žl 19,8.9.10.11
Pane, ty máš slova věčného života.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši,
Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci,
Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky,
Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata,
sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.
Modlitba
Modleme se.
Bože, ty stále povoláváš do církve lidi,
kteří tě dosud neznali;
a tak tvá církev roste.
Chraň všechny, které jsi povolal ke křtu,
ať neopustí tebe, studnici moudrosti,
ale chodí věrně po tvých cestách.
Skrze Krista, našeho Pána.
O: Amen.
7. čtení – Ez 36,16-17a.18-28 O novém srdci a novém duchu. Pokropím vá…
7. čtení – Ez 36,16-17a.18-28O novém srdci a novém duchu.
Pokropím vás očistnou vodou a dám vám nové srdce.
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, když bydlel Izraelův dům ve své vlasti, poskvrnil ji svým chováním i svými skutky. Proto jsem na ně vylil svůj hněv pro krev, kterou prolili na zemi, znesvěcenou jejich modlami. Rozptýlil jsem je mezi národy, do zemí rozehnal, soudil jsem je podle jejich chování a skutků. Kamkoli však přišli mezi národy, znesvěcovali mé svaté jméno, neboť se říkalo: Je to lid Hospodinův, a přece museli vyjít z jeho země! Slitoval jsem se tedy nad svým svatým jménem, znesvěceným od Izraelova domu mezi národy, k nimž přišli. Proto řekni Izraelovu domu: Tak praví Pán, Hospodin: Nedělám to pro vás, Izraelův dome, ale pro své svaté jméno, které jste znesvětili mezi národy, k nimž jste přišli. Posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi národy. Vy jste ho mezi nimi znesvětili! Tu poznají národy, že já jsem Hospodin – praví Pán, Hospodin – až na vás před jejich očima dokážu, že jsem svatý! Vezmu vás z národů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší vlasti. Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí od všech svých nečistot, očistím vás od všech vašich model. Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je. Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já budu vaším Bohem.“
Mezizpěv – Žl 42,3.5bcd; 43,3.4
Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože!
Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu:
kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?
Vzpomínám, jak jsem putovával v zástupu,
jak jsem je vodíval k Božímu domu
s hlasitým jásotem a chvalozpěvem
ve svátečním průvodu.
Sešli své světlo a svou věrnost: ty ať mě vedou
a přivedou na tvou svatou horu a do tvých stanů.
Pak přistoupím k Božímu oltáři,
k Bohu, který mě naplňuje radostí.
Oslavím tě citerou,
Bože, můj Bože!
Nebo, uděluje-li se křest: Iz 12,2-3.4bcd.5-6, jako po 5. čtení
Nebo: Žl 51,12-13.14-15.18-19
Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Neodvrhuj mě od své tváře
a neodnímej mi svého Svatého Ducha.
Vrať mi radost ze své ochrany
a posilni mou velkodušnost.
Bezbožné budu učit tvým cestám
a hříšníci se budou obracet k tobě.
Vždyť nemáš zálibu v oběti,
kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.
Mou obětí, Bože, je zkroušený duch,
zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
Modlitba
Modleme se.
Bože, tvá síla neslábne a tvé světlo nehasne.
Neopustil jsi svůj lid, i když on opouštěl tebe.
Neopouštěj ani nás pro naši hříšnost,
a skrze církev uskutečňuj ve světě své dílo spásy:
Ať celý svět zakouší a poznává,
že se v něm rozptýlené sjednocuje
a zestárlé obnovuje
a že všechno směřuje k dokonalosti skrze Krista,
původce a počátek všeho.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
O: Amen.
Nebo:
Modleme se.
Bože, ty nám svým slovem,
uloženým ve svatých knihách,
ukazuješ smysl slavení velikonoc.
Dej, ať pochopíme, že jsi milosrdný a věrný,
a že se nemusíme bát budoucnosti,
ale můžeme bezpečně spoléhat na to, cos pro nás vykonal.
Skrze Krista, našeho Pána.
O: Amen.
Po tomto chvalozpěvu říká kněz obvyklým způsobem vstupní modlitbu:
Vstupní modlitba
Modleme se.
Děkujeme ti, Bože,
že nám dáváš účast na slávě této veliké noci vzkříšení
svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista,
a prosíme tě,
vyslyš modlitby těch, které jsi přijal za své syny:
oživ v církvi svého ducha a obnov nás,
abychom ti sloužili v duchu a v pravdě.
Skrze tvého Syna ...
O: Amen.
Řím 6,3-11
Dokument Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 87) upozorňuje na povzbudivá slova Apoštolova o křtu, kterým jsme vštípeni do Kristova velikonočního tajemství.První čtení
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
(Bratři!) My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání. Vždyť přece víme, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili. Neboť kdo umřel, je osvobozen od hříchu. Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.
Po epištole všichni vstanou. Kněz slavnostně zazpívá Aleluja a všichni opakují po něm.
Žalmista nebo zpěvák zpívá žalm a lid odpovídá Aleluja. Je-li třeba může žalmista sám (místo kněze) i začít zpívat.
Žl 118,1-2.16ab+17.22-23
Žalm 118 je podle Přípravy na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 87) vybrán, protože jej apoštolové tolikrát citovali při hlásání velikonočního poselství.Mezizpěv
Aleluja, aleluja, aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,
jeho milosrdenství trvá navěky.
Nechť řekne dům Izraelův:
„Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Hospodinova pravice mocně zasáhla,
Hospodinova pravice mě pozvedla.
Nezemřu, ale budu žít
a vypravovat o Hospodinových činech.
Kámen, který stavitelé zavrhli,
stal se kvádrem nárožním.
Hospodinovým řízením se tak stalo,
je to podivuhodné v našich očích.
Při evangeliu se nepřinášejí světla, ale jen kadidlo (pokud se ho užívá).
Mt 28,1-10Evangelium
Byl vzkříšen z mrtvých a jde před vámi do Galileje.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob. Vtom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strachem z něho se strážci zděsili a klesli jako mrtví. Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen. A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte. To jsem vám měl povědět.“ (Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.
Křestní bohoslužba
Křestní bohoslužba může mít tři podoby: (1) je při ní někdo křtěn; (2) není při ní nikdo křtěn, ale světí se křestní voda (např. ve farních kostelích); (3) není při ní nikdo křtěn a ani se nesvětí křestní voda (voda se pouze žehná).
Dokument Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 88) je popisuje takto: Třetí část vigilie je křestní bohoslužba. Přechod Kristův i náš se nyní slaví ve svátosti. Plně je to vyjádřeno v těch kostelích, které mají křtitelnici, a tím více, když se slaví uvedení dospělých do křesťanského života nebo aspoň křest dětí.
Avšak i když se křest nekoná, přece se ve farních kostelích má světit křestní voda. Pokud se svěcení křestní vody nekoná u křtitelnice, ale v presbytáři, přenáší se křestní voda potom do křtitelnice a přechovává se tam po celou velikonoční dobu.
Neuděluje-li se křest, a ani se nesvětí křestní voda, ať kněz posvětí vodu k pokropení lidu.
Pro jednodušší orientaci jsou tyto tři možnosti uvedeny zvlášť.
Kněz a přisluhující se odeberou ke křtitelnici, je-li v dohledu shromážděných věřících. Není-li křtitelnice snadno viditelná, koná se svěcení v presbytáři, kde je připravena nádoba s vodou.
Má-li být udělován křest, jsou před shromážděnou obec povoláni katechumeni, které doprovázejí kmotři. Jsou-li křtěny malé děti, přinesou je rodiče a kmotři.
Potom kněz promluví k přítomným těmito anebo podobnými slovy:
Bůh chce rozmnožit naše shromáždění křtem tohoto vyvoleného (této vyvolené, těchto vyvolených). Provázejme ho (ji, je) ke křtu svými modlitbami ve společenství všech svatých.
Dva zpěváci zpívají litanie. Všichni stojí (vzhledem k velikonoční době) a odpovídají.
Koná-li se delší průvod ke křtitelnici, zpívají se litanie během průvodu; v tom případě jsou katechumeni povoláni před průvodem. V čele průvodu se nese velikonoční svíce, za ní jdou katechumeni s kmotry, potom přisluhující, jáhen a kněz. Výzvu k přítomným říká kněz až před žehnáním křestní vody.
Litanie
V litaniích se mohou přidat některá další jména svatých, především titulárního světce kostela nebo místního patrona a křestních patronů těch, kdo přijímají křest.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Nebo:
Kyrie, eleison. Kyrie, eleison.
Christe, eleison. Christe, eleison.
Kyrie, eleison. Kyrie, eleison.
Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás.
Svatý Michaeli, oroduj za nás.
Svatí Boží andělé, orodujte za nás.
Svatý Jene Křtiteli, oroduj za nás.
Svatý Josefe, oroduj za nás.
Svatý Petře a Pavle, orodujte za nás.
Svatý Ondřeji, oroduj za nás.
Svatý Jene, oroduj za nás.
Svatá Maří Magdaléno, oroduj za nás.
Svatý Štěpáne, oroduj za nás.
Svatý Ignáci z Antiochie, oroduj za nás.
Svatý Vavřinče, oroduj za nás.
Svatý Václave, oroduj za nás.
Svatý Vojtěchu, oroduj za nás.
Svatý Jene Nepomucký, oroduj za nás.
Svatá Perpetuo a Felicito, orodujte za nás.
Svatá Anežko, oroduj za nás.
Svatý Řehoři, oroduj za nás.
Svatý Augustine, oroduj za nás.
Svatý Athanasie, oroduj za nás.
Svatý Basile, oroduj za nás.
Svatý Martine, oroduj za nás.
Svatý Cyrile a Metoději, orodujte za nás.
Svatý Benedikte, oroduj za nás.
Svatý Františku a Dominiku, orodujte za nás.
Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás.
Svatý Jene Maria Vianneyi, oroduj za nás.
Svatá Kateřino Sienská, oroduj za nás.
Svatá Terezie od Ježíše, oroduj za nás.
Všichni svatí a světice Boží, orodujte za nás.
Měj s námi slitování, vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho zlého vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho hříchu vysvoboď nás, Pane.
Od smrti věčné vysvoboď nás, Pane.
Svým vtělením vysvoboď nás, Pane.
Svou smrtí a zmrtvýchvstáním vysvoboď nás, Pane.
Sesláním Ducha Svatého vysvoboď nás, Pane.
I když jsme hříšníci, prosíme tě, vyslyš nás.
Dej těmto vyvoleným, ať se ve křtu narodí k tvému životu, prosíme tě, vyslyš nás.
Ježíši, Synu Boha živého, prosíme tě, vyslyš nás.
Bude-li po svěcení vody následovat křest, modlí se nyní kněz za přítomné katechumeny:
Všemohoucí, věčný Bože,
sešli svého Ducha
na tohoto svého služebníka (tuto svou služebnici, tyto své služebníky),
který se má (která se má, kteří se mají)
skrze křest narodit k tvému životu,
a stůj při nás se svou láskou,
až ho (ji, je) budeme křtít:
učiň ty sám svou mocí,
čeho je naše pokorná služba znamením.
Skrze Krista, našeho Pána.
O: Amen.
Svěcení vody
Potom kněz světí křestní vodu. S rozepjatýma rukama říká následující modlitbu:
Všemohoucí, věčný Bože,
tvá neviditelná moc působí,
že svátosti jsou viditelným znamením tvé milosti.
Stvořil jsi vodu a při různých příležitostech jsi ukazoval,
že její účinky naznačují náš křest.
Už na počátku, když se tvůj Duch vznášel nad vodami,
vložil jsi, Bože, do vody život a požehnání.
A když jsi v přívalech potopy zničil hřích,
stala se voda znamením nové spravedlnosti a nového života.
Když jsi převáděl svůj lid z egyptského otroctví Rudým mořem,
myslel jsi na ty, kdo budou pokřtěni.
A když byl tvůj Syn pokřtěn vodou Jordánu,
pomazal jsi ho Duchem Svatým;
když visel na kříži,
vytryskla z jeho probodeného srdce krev a voda,
a když vstal z mrtvých, dal učedníkům přikázání:
Jděte a učte všechny národy
a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
Shlédni tedy, Bože, na svou církev
a otevři jí pramen vody, tryskající do života věčného.
Kéž tvůj Svatý Duch učiní tuto vodu
znamením milosti tvého jednorozeného Syna:
Ať svátost křtu smyje všechno staré a špatné,
aby člověk, stvořený k tvému obrazu,
povstal z vody a z Ducha Svatého k účasti na tvém životě.
Kněz ponoří, pokud uzná za vhodné, paškál do vody – jednou nebo třikrát – a pokračuje:
Prosíme tě, Bože:
Ať skrze tvého Syna
sestoupí do tohoto křestního pramene síla Ducha Svatého,
Drží paškál ve vodě a pokračuje:
aby všichni, kdo budou ve křtu
spolu s Kristem pohřbeni,
ve křtu s ním také vstali ze smrti k životu.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
O: Amen.
Potom kněz vytáhne paškál z vody a zvolá:
Prameny, velebte Pána,
chvalte a oslavujte ho navěky.
Nebo jiné zvolání.
Po posvěcení křestní vody a následující aklamaci lidu kněz vstoje vyzývá dospělé křtěnce, aby se spolu s rodiči a kmotry malých dětí odřekli ducha zla, jak je to uvedeno v křestních obřadech. Pokud dospělí křtěnci nebyli už dříve pomazáni olejem, při obřadech bezprostředně připravujících na křest, vykoná se pomazání olejem katechumenů v tuto chvíli. Potom kněz jednotlivě od každého dospělého křtěnce a, mají-li být pokřtěny také malé děti, společně od jejich rodičů a kmotrů vyžádá trojí vyznání víry, jak je to uvedeno v křestních obřadech. Je-li počet křtěnců velký, může se obřad upravit tak, že hned po odpovědi křtěnců, kmotrů a rodičů celebrant vyžádá a přijme obnovu křestního vyznání všech přítomných. Následuje křest dospělých křtěnců a dětí. Děti maže kněz po křtu křižmem. Všem, dospělým i dětem, se předá bílé roucho. Potom kněz nebo jáhen přijme z rukou přisluhujícího paškál a rozsvěcují se svíce pro nově pokřtěné. Biskup nebo, není-li přítomen, kněz, který dospělé pokřtil, udělí jim v presbytáři hned svátost biřmování, jak je to uvedeno v pontifikálu či v rituálu.
Zřeknutí se zlého
Celebrant použije některého z následujících tří způsobů; při větším počtu čekatelů křtu odpovídají na tyto otázky společně.
První způsob
Celebrant: Zříkáte se ducha zla, všeho, co působí, i všeho, čím se pyšní?
Čekatel křtu: Ano.
Druhý způsob
Celebrant: Zříkáte se ducha zla?
Čekatel křtu: Ano.
Celebrant: I všeho, co působí?
Čekatel křtu: Ano.
Celebrant: I všeho, čím se pyšní?
Čekatel křtu: Ano.
Třetí způsob
Celebrant: Chcete žít ve svobodě dětí Božích a zříkáte se proto hříchu?
Čekatel křtu: Ano.
Celebrant: Chcete, aby vás nikdy hřích neovládl, a zříkáte se proto všeho, co k němu láká?
Čekatel křtu: Ano.
Celebrant: Zříkáte se tedy ducha zla a všeho, co působí a čím se pyšní?
Čekatel křtu: Ano.
Mazání olejem katechumenů
Pokud se mazání olejem katechumenů nekonalo už při bezprostřední přípravě na křest, vykoná ho celebrant nyní; říká přitom:
Olej, kterým vás mažu, je znamením síly.
Vaší silou ať je Kristus, náš Pán a Spasitel,
neboť on žije a kraluje na věky věků.
Čekatel křtu: Amen.
Toto mazání olejem katechumenů se dělá na prsou nebo na obou rukou nebo, pokud se to zdá být vhodné, i na jiných částech těla. Je-li čekatelů křtu větší počet, mohou celebrantovi pomáhat další kněží a jáhnové.
Vyznání víry
Potom, je-li třeba, řekne kmotr nebo kmotra celebrantovi jméno svého svěřence. A celebrant klade čekateli křtu (každému zvlášť) tyto otázky:
Celebrant: N, věříte v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země?
Čekatel křtu: Věřím.
Celebrant: Věříte v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí po pravici Otcově?
Čekatel křtu: Věřím.
Celebrant: Věříte v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný?
Čekatel křtu: Věřím.
Hned po poslední odpovědi následuje obmytí křestní vodou.
Křest
Uděluje-li se křest litím vody, celebrant nabere křestní vodu, třikrát ji lije na skloněnou hlavu křtěnce a křtí ho ve jménu Nejsvětější Trojice:
N, já vás křtím ve jménu Otce lije poprvé
i Syna lije podruhé
i Ducha Svatého lije potřetí.
Kmotr nebo kmotra (anebo oba) vloží přitom pravou ruku na pravé rameno křtěnce.
Uděluje-li se křest ponořením celého těla nebo pouze hlavy, je třeba dbát na to, aby se to nedělo způsobem, který by urážel stud a slušnost. Celebrant křtěnce nebo jeho hlavu třikrát ponořuje a pozvedá a jednou přitom vzývá Nejsvětější Trojici:
N, já vás křtím ve jménu Otce ponořuje poprvé
i Syna ponořuje podruhé
i Ducha Svatého. ponořuje potřetí.
Kmotr nebo kmotra (anebo oba) se přitom křtěnce dotýkají.
Je vhodné, aby po křtu následovalo krátké zvolání lidu např.:
1 – Řím 6, 4
Křestním ponořením do Kristovy smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni; a jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.
2 – Srv. Gal 3, 26 – 27
Všichni jsme Boží děti skrze víru v Ježíše Krista; my všichni, pokřtění v Kristu, oblékli jsme se v Krista.
3 – Ef 1, 3. 5
Bůh nás zahrnul rozmanitými duchovními dary, ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista.
4 – Ef 4, 5 – 6
Jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.
5 – Kol, 13
Bůh nás vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna.
6 –Žid 10, 22 – 23
Srdce je očištěné od zlého svědomí a tělo omyté v čisté vodě; držme se pevně naděje, kterou vyznáváme, protože věrný je ten, kdo nám ten slib dal.
7 – Srv. 1 Petr 1,2
Bůh nás obnovil k novému životu, aleluja.
8 – Srv. 1 Petr 2,9
Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý; rozhlašujte, jak veliké věci vykonal ten, který nás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.
9 – Srv. 1 Jan 3, 1
Bůh Otec nám projevil velikou lásku: smíme se nazývat Božími dětmi.
10 – 1 Jan 4, 16
Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.
Nebo vhodný zpěv vyjadřující radost, vděčnost a děkování za přijatou Boží milost.
Při větším počtu křtěnců mohou celebrantovi pomáhat další kněží nebo jáhnové; každý z nich při ponořování nebo lití vody zároveň také říká příslušná slova. Trvá-li udělování křtu delší dobu, může přitom lid zpívat nebo se mohou číst biblické texty-anebo se zachová posvátné ticho.
Závěrečné křestní obřady
Pomazání křižmem
Pokud se z nějakého zvláštního důvodu biřmování odděluje od křtu, vykoná celebrant po obmytí křestní vodou pomazání křižmem. Nejprve říká (pouze jednou, i při více křtěncích):
Všemohoucí Bůh vás vysvobodil z hříchu,
dal vám život z vody a z Ducha Svatého,
přijal vás do společenství svého lidu.
A jako pomazal svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista,
na kněze, proroka a krále,
označuje posvátným olejem i vás,
neboť patříte ke Kristu navěky.
Pokřtěný odpoví: Amen.
Potom celebrant pokřtěného maže křižmem na temeni hlavy; nic přitom neříká. Při větším počtu křtěnců mohou některé z nich mazat křižmem další kněží nebo jáhnové.
Obléknutí do bílého roucha
Celebrant říká:
N, Bůh vás oblékl v Krista
a učinil z vás nového člověka.
Znamením této důstojnosti je bílé roucho,
které dostáváte.
Doneste je bez poskvrny až před soud
našeho Pána, Ježíše Krista,
abyste měl(a) život věčný.
Pokřtěný odpoví: Amen.
Při slovech „Znamením této důstojnosti je bílé roucho“ obléká kmotr nebo kmotra pokřtěnému bílé roucho. Podle vhodnosti se může tento obřad vynechat.
Předání hořící svíce
Potom celebrant vezme paškál nebo se ho dotkne a řekne:
A nyní si kmotr(a) rozsvítí od paškálu svíci a předá ji svému kmotřenci (své kmotřence, svému svěřenci, své svěřence).
Kmotr nebo kmotra přistoupí, rozsvítí od paškálu svíci a předá ji svému svěřenci. A celebrant řekne:
Choďte vždycky ve světle Kristově,
žijte z víry až do konce,
a až Kristus přijde,
vyjděte mu vstříc se všemi svatými
a vejděte do království věčného.
Pokřtěný odpoví: Amen.
Biřmování
Mezi křtem a biřmováním může celé shromáždění zpívat nějaký vhodný zpěv. Biřmování se může konat buď v presbytáři, nebo hned v křestní kapli. Pokud křtil biskup, je třeba, aby také hned biřmoval. V nepřítomnosti biskupa může biřmovat kněz, který křtil. Při větším počtu biřmovanců mohou tomu, kdo má biřmovat, pomáhat kněží, vybraní pro tuto službu.
Celebrant pokřtěného krátce osloví těmito nebo podobnými slovy:
Všemohoucí Bůh vás vysvobodil z hříchu, dal vám život z vody a z Ducha Svatého a přijal vás do společenství svého lidu. A jako pomazal svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, na kněze, proroka a krále, chce označit posvátným olejem také vás, abyste měl(a) jeho Ducha; toho Ducha, kterého seslal Pán Ježíš o letnicích na apoštoly a který přebývá v jejich nástupcích a v těch, kteří skrze ně uvěřili.
Také vám bude vtisknuta pečeť daru Ducha Svatého, abyste byl(a) naplněn(a) jeho silou, byl(a) podoben (podobna) Kristu a vydával(a) svědectví o jeho smrti a vzkříšení, abyste byl(a) opravdovým členem (opravdovou členkou) jeho církve a aby se šířilo království Boží také skrze vaši víru a skrze vaši lásku.
Potom celebrant vstoje (kněží, kteří spolu s ním biřmují se postaví vedle něho), se sepjatýma rukama, obrácen k lidu říká:
Bratři a sestry,
skrze křest dal všemohoucí Otec
tomuto našemu bratru (této naší sestře) život věčný.
Modleme se,
aby mu (jí) dal plnost svého Svatého Ducha,
aby ho (ji) svým Duchem pomazal
a potvrdil jeho (její) poslání,
jako pomazal a potvrdil svého Syna,
našeho Pána Ježíše Krista.
A všichni se chvíli potichu modlí.
Celebrant vztáhne ruce nad všechny biřmovance (totéž učiní i kněží, kteří spolu s ním biřmují). A celebrant sám říká:
Všemohoucí Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista,
tys dal ve křtu tomuto svému služebníku
(této své služebnici)
odpuštění hříchů a život věčný.
Sešli na něj (na ni) svého Ducha Utěšitele:
dej mu (jí) ducha moudrosti a rozumu,
ducha rady a síly,
ducha poznání a lásky,
a naplň ho (ji) duchem bázně před tebou.
Skrze Krista, našeho Pána.
Všichni: Amen.
Biřmovanec přistoupí k celebrantovi. Kmotr nebo kmotra položí pravou ruku na biřmovancovo rameno a řekne celebrantovi jeho jméno; anebo může své jméno říci sám biřmovanec.
Celebrant namočí špičku palce pravé ruky do svatého křižma, udělá palcem kříž na čele biřmovance a přitom říká:
N, přijměte pečeť daru Ducha Svatého.
Biřmovaný odpoví: Amen.
Celebrant dodá: Pokoj vám.
Missale Romanum (ed. 2008) uvádí, že jestliže se křest a vysvětlující obřady nekonaly před oltářem, vrátí se všichni do presbytáře v průvodu jako předtím. Novokřtěnci nebo kmotři nesou rozžaté svíčky. Během průvodu se zpívá vhodný zpěv, mající křestní charakter, např. Viděl jsem pramen vody.
Potom kněz nebo jáhen přijme z rukou přisluhujícího paškál a rozsvěcují se svíce pro nově pokřtěné.
Obnova křestního vyznání
Po skončení křtu (a biřmování) všichni vstoje a s rozsvícenými svíčkami v rukou obnoví křestní vyznání, ledaže se tak stalo už hned po vyznání víry křtěnců (pokud byl křtěnců velký počet). Kněz promluví k věřícím těmito anebo podobnými slovy:
My všichni máme účast na Kristově vítězství nad smrtí: Neboť křtem jsme byli spolu s Kristem pohřbeni, abychom s Kristem vstali k novému životu. Proto nyní vykonejme to, nač jsme se čtyřicet dní připravovali, a obnovme své křestní vyznání: Zřekněme se ducha zla a vyznejme víru v Krista Ježíše, zřekněme se hříchu a slibme, že chceme sloužit Bohu v jeho svaté církvi.
Kněz: Zříkáte se tedy ducha zla?
Všichni: Ano.
Kněz: I všeho, co působí?
Všichni: Ano.
Kněz:I všeho, čím se pyšní?
Všichni: Ano.
Nebo:
Kněz: Chcete tedy žít ve svobodě dětí Božích, a zříkáte se proto hříchu?
Všichni: Ano.
Kněz: Chcete, aby vás nikdy hřích neovládl, a zříkáte se proto všeho, co k němu láká?
Všichni: Ano.
Kněz: Zříkáte se tedy ducha zla a všeho, co působí a čím se pyšní?
Všichni: Ano.
Potom kněz pokračuje:
Kněz: Věříte v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země?
Všichni: Věřím.
Kněz: Věříte v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí na pravici Otcově?
Všichni: Věřím.
Kněz: Věříte v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný?
Všichni: Věřím.
Kněz končí slovy:
Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista,
nás vysvobodil z hříchu
a dal nám život z vody a z Ducha Svatého.
Kéž v nás svou milost chrání,
abychom byli s Kristem spojeni na věky věků.
O: Amen.
Kněz kropí lid svěcenou vodou.
Všichni přitom zpívají následující antifonu nebo jiný zpěv, mající křestní charakter.
Viděl jsem pramen vody, který vyvěral z chrámu na pravé straně, aleluja. A všichni, k nimž voda dosáhla, byli uzdraveni a volají: Aleluja, aleluja.
Mezitím se novokřtěnci odeberou na svá místa mezi věřící. Pokud se svěcení křestní vody nekonalo u křtitelnice, přisluhující přinesou do křtitelnice nádobu s vodou.
Když kněz pokropil lid svěcenou vodou, odebere se k sedadlu. Vynechává se vyznání víry. Následují přímluvy, jichž se poprvé účastní také novokřtěnci.
Křestní bohoslužba, při které se nekřtí Kněz a přisluhující se odebero…
Křestní bohoslužba, při které se nekřtíKněz a přisluhující se odeberou ke křtitelnici, je-li v dohledu shromážděných věřících. Není-li křtitelnice snadno viditelná, koná se svěcení v presbytáři, kde je připravena nádoba s vodou.
Potom kněz promluví k přítomným těmito anebo podobnými slovy:
Velikonoce jsou svátky našeho vykoupení, a proto církev nejraději křtí právě o velikonocích. Stojíme nad vodou připravenou ke křtu. Ve společenství svatých prosme Boha za ty, kteří touto vodou budou pokřtěni. A pamatujme také na všechny, kteří se tuto noc kdekoli na světě narodí z vody a z Ducha Svatého.
Dva zpěváci zpívají litanie. Všichni stojí (vzhledem k velikonoční době) a odpovídají.
Koná-li se delší průvod ke křtitelnici, zpívají se litanie během průvodu; v tom případě jsou katechumeni povoláni před průvodem. V čele průvodu se nese velikonoční svíce, potom přisluhující, jáhen a kněz. Výzvu k přítomným říká kněz až před žehnáním křestní vody.
Litanie
V litaniích se mohou přidat některá další jména svatých, především titulárního světce kostela nebo místního patrona.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.
Nebo:
Kyrie, eleison. Kyrie, eleison.
Christe, eleison. Christe, eleison.
Kyrie, eleison. Kyrie, eleison.
Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás.
Svatý Michaeli, oroduj za nás.
Svatí Boží andělé, orodujte za nás.
Svatý Jene Křtiteli, oroduj za nás.
Svatý Josefe, oroduj za nás.
Svatý Petře a Pavle, orodujte za nás.
Svatý Ondřeji, oroduj za nás.
Svatý Jene, oroduj za nás.
Svatá Maří Magdaléno, oroduj za nás.
Svatý Štěpáne, oroduj za nás.
Svatý Ignáci z Antiochie, oroduj za nás.
Svatý Vavřinče, oroduj za nás.
Svatý Václave, oroduj za nás.
Svatý Vojtěchu, oroduj za nás.
Svatý Jene Nepomucký, oroduj za nás.
Svatá Perpetuo a Felicito, orodujte za nás.
Svatá Anežko, oroduj za nás.
Svatý Řehoři, oroduj za nás.
Svatý Augustine, oroduj za nás.
Svatý Athanasie, oroduj za nás.
Svatý Basile, oroduj za nás.
Svatý Martine, oroduj za nás.
Svatý Cyrile a Metoději, orodujte za nás.
Svatý Benedikte, oroduj za nás.
Svatý Františku a Dominiku, orodujte za nás.
Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás.
Svatý Jene Maria Vianneyi, oroduj za nás.
Svatá Kateřino Sienská, oroduj za nás.
Svatá Terezie od Ježíše, oroduj za nás.
Všichni svatí a světice Boží, orodujte za nás.
Měj s námi slitování, vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho zlého vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho hříchu vysvoboď nás, Pane.
Od smrti věčné vysvoboď nás, Pane.
Svým vtělením vysvoboď nás, Pane.
Svou smrtí a zmrtvýchvstáním vysvoboď nás, Pane.
Sesláním Ducha Svatého vysvoboď nás, Pane.
I když jsme hříšníci, prosíme tě, vyslyš nás.
Požehnej tuto vodu a dej, ať se ti, kdo v ní budou pokřtěni, narodí k tvému životu, prosíme tě, vyslyš nás.
Ježíši, Synu Boha živého, prosíme tě, vyslyš nás.
Svěcení vody
Potom kněz světí křestní vodu. S rozepjatýma rukama říká následující modlitbu:
Všemohoucí, věčný Bože,
tvá neviditelná moc působí,
že svátosti jsou viditelným znamením tvé milosti.
Stvořil jsi vodu a při různých příležitostech jsi ukazoval,
že její účinky naznačují náš křest.
Už na počátku, když se tvůj Duch vznášel nad vodami,
vložil jsi, Bože, do vody život a požehnání.
A když jsi v přívalech potopy zničil hřích,
stala se voda znamením nové spravedlnosti a nového života.
Když jsi převáděl svůj lid z egyptského otroctví Rudým mořem,
myslel jsi na ty, kdo budou pokřtěni.
A když byl tvůj Syn pokřtěn vodou Jordánu,
pomazal jsi ho Duchem Svatým;
když visel na kříži,
vytryskla z jeho probodeného srdce krev a voda,
a když vstal z mrtvých, dal učedníkům přikázání:
Jděte a učte všechny národy
a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
Shlédni tedy, Bože, na svou církev
a otevři jí pramen vody, tryskající do života věčného.
Kéž tvůj Svatý Duch učiní tuto vodu
znamením milosti tvého jednorozeného Syna:
Ať svátost křtu smyje všechno staré a špatné,
aby člověk, stvořený k tvému obrazu,
povstal z vody a z Ducha Svatého k účasti na tvém životě.
Kněz ponoří, pokud uzná za vhodné, paškál do vody – jednou nebo třikrát – a pokračuje:
Prosíme tě, Bože:
Ať skrze tvého Syna
sestoupí do tohoto křestního pramene síla Ducha Svatého,
Drží paškál ve vodě a pokračuje:
aby všichni, kdo budou ve křtu
spolu s Kristem pohřbeni,
ve křtu s ním také vstali ze smrti k životu.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
O: Amen.
Potom kněz vytáhne paškál z vody a zvolá:
Prameny, velebte Pána,
chvalte a oslavujte ho navěky.
Nebo jiné zvolání.
Obnova křestního vyznání
Všichni vstoje a s rozsvícenými svíčkami v rukou obnoví křestní vyznání. Kněz promluví k věřícím těmito anebo podobnými slovy:
My všichni máme účast na Kristově vítězství nad smrtí: Neboť křtem jsme byli spolu s Kristem pohřbeni, abychom s Kristem vstali k novému životu. Proto nyní vykonejme to, nač jsme se čtyřicet dní připravovali, a obnovme své křestní vyznání: Zřekněme se ducha zla a vyznejme víru v Krista Ježíše, zřekněme se hříchu a slibme, že chceme sloužit Bohu v jeho svaté církvi.
Kněz: Zříkáte se tedy ducha zla?
Všichni: Ano.
Kněz: I všeho, co působí?
Všichni: Ano.
Kněz: I všeho, čím se pyšní?
Všichni: Ano.
Nebo:
Kněz: Chcete tedy žít ve svobodě dětí Božích, a zříkáte se proto hříchu?
Všichni: Ano.
Kněz: Chcete, aby vás nikdy hřích neovládl, a zříkáte se proto všeho, co k němu láká?
Všichni: Ano.
Kněz: Zříkáte se tedy ducha zla a všeho, co působí a čím se pyšní?
Všichni: Ano.
Potom kněz pokračuje:
Kněz: Věříte v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země?
Všichni: Věřím.
Kněz: Věříte v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí na pravici Otcově?
Všichni: Věřím.
Kněz: Věříte v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný?
Všichni: Věřím.
Kněz končí slovy:
Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista,
nás vysvobodil z hříchu
a dal nám život z vody a z Ducha Svatého.
Kéž v nás svou milost chrání,
abychom byli s Kristem spojeni na věky věků.
O: Amen.
Kněz kropí lid svěcenou vodou.
Všichni přitom zpívají následující antifonu nebo jiný zpěv, mající křestní charakter.
Viděl jsem pramen vody, který vyvěral z chrámu na pravé straně, aleluja. A všichni, k nimž voda dosáhla, byli uzdraveni a volají: Aleluja, aleluja.
Pokud se svěcení křestní vody nekonalo u křtitelnice, přisluhující přinesou do křtitelnice nádobu s vodou.
Když kněz pokropil lid svěcenou vodou, odebere se k sedadlu. Vynechává se vyznání víry. Následují přímluvy.
Křestní bohoslužba, při které se nesvětí křestní voda Není-li nikdo kř…
Křestní bohoslužba, při které se nesvětí křestní vodaNení-li nikdo křtěn, ani se nesvětí křestní voda, vynechají se litanie, kněz posvětí vodu modlitbou a následuje hned obnova křestního vyznání.
Svěcení vody
Kněz nejprve osloví lid těmito anebo podobnými slovy:
Velikonoce jsou svátky našeho vykoupení, a proto církev nejraději křtí právě o velikonocích. Modleme se za všechny vyvolené, kteří se o těchto velikonocích narodí z vody a z Ducha Svatého. A připomeňme si také svůj křest. Prosme Boha, aby požehnal této vodě, kterou budeme na památku křtu pokropeni, a aby v nás zachoval svého Svatého Ducha.
Po krátké chvíli tiché modlitby pokračuje:
Bože, stůj při nás,
když v této svaté noci bdíme,
když slavíme památku tvého velikého díla
a připomínáme si všechno, co jsme od tebe přijali.
Tys nás stvořil k svému obrazu
a neopustils nás, ani když jsme zhřešili,
ale dals nám Vykupitele
a dáváš nám život
z vody a z Ducha Svatého.
Vyslyš naše prosby
a požehnej + tuto vodu,
aby byla znamením tvé milosti.
Voda dává zemi plodnost,
čistí a osvěžuje;
přes ni jsi vedl svůj lid vysvobozený z otroctví,
a ona uhasila na poušti jeho žízeň;
o ní prorok předpověděl, že bude znamením nové smlouvy,
a Kristus ji posvětil,
když sestoupil do Jordánu.
Kéž nám tato voda připomene náš křest,
pramen naší radosti.
Chraň v nás tuto radost a dej,
ať se spojí s radostí všech nově pokřtěných.
Skrze Krista, našeho Pána.
O: Amen.
Obnova křestního vyznání
Všichni vstoje a s rozsvícenými svíčkami v rukou obnoví křestní vyznání. Kněz promluví k věřícím těmito anebo podobnými slovy:
My všichni máme účast na Kristově vítězství nad smrtí: Neboť křtem jsme byli spolu s Kristem pohřbeni, abychom s Kristem vstali k novému životu. Proto nyní vykonejme to, nač jsme se čtyřicet dní připravovali, a obnovme své křestní vyznání: Zřekněme se ducha zla a vyznejme víru v Krista Ježíše, zřekněme se hříchu a slibme, že chceme sloužit Bohu v jeho svaté církvi.
Kněz: Zříkáte se tedy ducha zla?
Všichni: Ano.
Kněz: I všeho, co působí?
Všichni: Ano.
Kněz:I všeho, čím se pyšní?
Všichni: Ano.
Nebo:
Kněz: Chcete tedy žít ve svobodě dětí Božích, a zříkáte se proto hříchu?
Všichni: Ano.
Kněz: Chcete, aby vás nikdy hřích neovládl, a zříkáte se proto všeho, co k němu láká?
Všichni: Ano.
Kněz: Zříkáte se tedy ducha zla a všeho, co působí a čím se pyšní?
Všichni: Ano.
Potom kněz pokračuje:
Kněz: Věříte v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země?
Všichni: Věřím.
Kněz: Věříte v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí na pravici Otcově?
Všichni: Věřím.
Kněz: Věříte v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný?
Všichni: Věřím.
Kněz končí slovy:
Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista,
nás vysvobodil z hříchu
a dal nám život z vody a z Ducha Svatého.
Kéž v nás svou milost chrání,
abychom byli s Kristem spojeni na věky věků.
O: Amen.
Kněz kropí lid svěcenou vodou. Všichni přitom zpívají následující antifonu nebo jiný zpěv, mající křestní charakter.
Viděl jsem pramen vody, který vyvěral z chrámu na pravé straně, aleluja. A všichni, k nimž voda dosáhla, byli uzdraveni a volají: Aleluja, aleluja.
Nádoba se svěcenou vodou odloží na obvyklé místo.
Když kněz pokropil lid svěcenou vodou, odebere se k sedadlu. Vynechává se vyznání víry. Následují přímluvy.
Žl 118,16.17
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla, Hospodinova pravice mocně zasáhla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech. Aleluja.
Žl 118Zpěv k přípravě darů
Děkuji ti, žes mě vyslyšel * a stal se mou spásou.
Kámen, který stavitelé zavrhli, * stal se kvádrem nárožním.
Hospodinovým řízením se tak stalo, * je to podivuhodné v našich očích.
Seřaďte průvod s hojnými ratolestmi * až k rohům oltáře!
Modlitba nad dary
Vyslyš, Bože, modlitby svého lidu
a posvěť tyto dary,
abychom měli účast na Kristově velikonoční oběti,
v níž máme počátek věčného života.
Skrze Krista, našeho Pána.
kdy náš Pán Ježíš Kristus vpravdě vstal z mrtvých;
a také uctíváme slavnou Pannu Marii,
Rodičku našeho Boha a Pána, Ježíše Krista.
Přijmi tedy milostivě, Bože,
oběť svých služebníků i celé své rodiny.
Přijmi tuto oběť zvláště za ty,
kdo se znovu narodili z vody a z Ducha Svatého
a dostali od tebe odpuštění všech hříchů.
Dej našim dnům svůj řád a mír.
Vysvoboď nás od věčné záhuby a připočti k zástupu vyvolených.
1. preface velikonoční
Kristus je pravý velikonoční Beránek
Pro dobu velikonoční.
Ve mši velikonoční vigilie se říká: zvláště v této veliké noci; v ostatních mších po celý velikonoční oktáv: zvláště nyní, o velikonocích; od pondělí po 2. neděli velikonoční: zvláště nyní, v době velikonoční.
V: Pán s vámi.
O: I s tebou.
V: Vzhůru srdce.
O: Máme je u Pána.
V: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O: Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
abychom ti, Bože, vždycky a všude vzdávali díky;
abychom tě chválili a oslavovali
(zvláště v této veliké noci) zvláště nyní, o velikonocích (zvláště nyní, v době velikonoční).
Vždyť naše velikonoční oběť je tvůj Kristus.
On je ten Beránek, který byl zabit za hříchy světa:
svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život.
Skrze něho vstoupila do světa tvá radost,
a celý vesmír a mocné zástupy andělů
zpívají píseň o tvé slávě a bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý ...
Nevybraná eucharistická modlitba
Srov. 1 Kor 5,7-8Antifona k příjímání
Nás velikonoční beránek – Kristus – je obětován. Proto slavme svátky s vnitřní opravdovostí a životem podle pravdy. Aleluja.
Žl 118
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Nechť řekne dům Izraelův: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mě vyslyšel a vysvobodil.
Lépe je utíkat se k Hospodinu, než důvěřovat v člověka.
Všichni pohané mě obklíčili, avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu.
Odevšad mě obklíčili, avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu.
Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl.
Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou.
Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla, Hospodinova pravice mocně zasáhla.
Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože!
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Sláva Otci
Modlitba po přijímání
Naplň nás, Bože, svým Duchem;
a když jsme při velikonoční hostině jedli z jednoho chleba,
ať nás všechny spojuje vjedno tvá láska.
Skrze Krista, našeho Pána.
Slavnostní požehnání
Všemohoucí Bůh přijal Kristovu oběť za spásu světa:
ať vás chrání před nákazou hříchu
a ať vám žehná.
O.: Amen.
Všemohoucí Bůh nás obnovil vzkříšením svého Syna:
ať vám dá účast na jeho nesmrtelnosti
a ať vám žehná.
O.: Amen.
Všemohoucí Bůh proměnil utrpení svého Syna ve slávu:
ať promění i vaše zármutky v radost
a ať vám žehná.
O.: Amen.
Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn + i Duch Svatý.
O.: Amen.
Jáhen nebo sám kněz propouští lid těmito slovy:
Jděte ve jménu Páně, aleluja, aleluja.
O: Bohu díky, aleluja, aleluja.